"Nemyslíš si, že mě zastřelí, že ne, kamaráde? Přece člověka nezastřelí, když vlastně nic neudělal - jenom za myšlenky, kterým se nemůže ubránit? Já vím, že člověka spravedlivě vyslechnou. Ach, v tomhle já jim důvěřuju! Přece mají o mně záznamy, ne? Ty přece víš, jaký jsem byl. Vlastně ne špatný chlap. Ne moc chytrý, samozřejmě, ale snaživý. Já se přece snažil udělat pro Stranu všechno, no ne? Vyváznu z toho s pěti lety, nemyslíš? Anebo možná s deseti? Chlap jako já by mohl být v pracovním táboře docela užitečný. Přece by mě nezastřelili jen za to, že jsem jednou vyjel z kolejí?"
George Orwell
» George Orwell - zobrazit všechny citáty »
Zdroj: (přesný zdroj nebo překladatel tohoto citátu nebyl dosud identifikován, prosíme dodatečně uvést do komentářů)
"V nemocnici mají specialistu psychiatra, a ten mě vyšetřil a tohle je jeho diagnóza. Jsem skutečně duševně chorý." "No a?" "Jaký no a?" Yossariana mátlo, že to doktoru Daneekovi stále nedochází. "Nechápete, co to znamená? Teď mě už beze všeho můžete vyřadit z bojové služby a poslat domů. Přece nebudou posílat na smrt duševně chorýho člověka!" "A kdo jiný by šel?"
Joseph Heller
Říká se přece: "Jsi nemocen, a proto je to, co se ti zjevuje, pouhý neexistující přelud." Ale v tom je přece pramálo logiky. Souhlasím, že přízraky se zjevují jen nemocným. Ale to přece dokazuje jen a jen to, že přízraky se mohou zjevovat výhradně nemocným, a nikoliv to, že jako takové neexistují.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
To víte, rozhořčeně jsem protestovala, byla jsem přece dívka z dobré rodiny, ale hrozně jsem se bála zrušení smlouvy. Machatý hrozil, že jestliže odmítnu, tak film zkrachuje a všechny ztráty si pak budou hojit na mně. A tak jsem se přece jenom nakonec uklidnila a jako vyplašená laň jsem proběhla těch tři sta metrů, jak mě pánbůh stvořil.
Hedy Kieslerová
"Sám jsem se ptával, odkud se v mích prvních knížkách vzaly židovské motivy. Moje rodina byla přece zcela asimilována a k židovskému celku příslušela celkem vzato spíš z tradice a setrvačnosti. Nikdy v dětství, ani později jsme neslyšel protižidovskou nadávku a nesetkal jsem se s žádnou formou antisemitismu.l A přece se mi už asi od sedmnácti let zdálo, že se (a také moji příbuzní) přece jen čímsi liším od svých přátel a známých. Každý jsme nějak jiný, říkal jsem si, kdybychom byli všichni stejní, bylo by to na světě k zbláznění. Ta má odlišnost měla zvláštní znak: nostalgii, jež neměla obsah. Toužil jsme po čemsi, co jsem nedovedl pojmenovat. Často jsem býval smutný, deprimovaný a nevěděl jsme proč…"
Egon Hostovský
Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít. Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!
Erich Maria Remarque
Mou metodou je nerušit hru orchestru. To je vše. Když chcete od hráčů příliš, znepokojujete je. Musíte vědět, kde jim pomoci, a ne množstvím pokynů provázet každou obtížnou pasáž. Co možná nejméně mluvit a ne stále opakovat: toto je velmi důležité. Všechno je přece v partituře důležité! Hráči pak jenom pokyvují hlavou a nevnímají. Hovořím s nimi jenom rukama. Nikdy orchestru nepředstírám obsah hudby v obrazech, oni jej přece znají.
Jorma Panula