"Chci jen říci pouze určitá fakta o svých českých literárních láskách. K nim patří především Julius Zeyer, a věřte tomu nebo ne, zejména Jan Maria Plojhar pro hrdinův vztah k domovině. A pak záležitost dvou literárních kmotrů z Vodňan, které asi miloval, ale kterým se nemohl přece obdivovat. A nakonec ty stálé úniky z domova do ciziny, jeho přátelství s dánským klasikem J. P. Jacobsenem (poznali se v Itálii), jeho dopisy, neznámé v Čechách, ale už brzy publikované v Itálii, o italské krajině a národu. Ze současníků to nebyl Olbracht. Daleko víc Jan Weiss. Myslím, že jsme se navzájem ovlivňovali. Stylisticky a metafyzicky Jan Čep a z jiných klasiků úplně zapomenutý (v mé době) Josef Uher."
Egon Hostovský
» Egon Hostovský - zobrazit všechny citáty »
Zdroj: V dodatku Miloše Pohorského k Dobročinnému večírku ISBN 80-7023-046-0, str. 159-160
"Pověz mi," zeptal se (Winston), "jak brzy mě zastřelí?" - "Může to trvat dlouho," odvětil OBrien. "Jsi těžký případ. Ale nevzdávej se naděje. Každý se dřív nebo později vyléčí. Nakonec tě zastřelíme."
George Orwell
"Já a Jeho Veličenstvo /Josef II./ jsme pevně rozhodnuti udělat konec mnohomluvnosti, jež se všude vetřelam vyhladit z kořene zdlouhavé vyřizování záležitostí a všechny přinutit k tomu, aby dané příkazy ihned vyřizovali."
Josef II.
"V nemocnici mají specialistu psychiatra, a ten mě vyšetřil a tohle je jeho diagnóza. Jsem skutečně duševně chorý." "No a?" "Jaký no a?" Yossariana mátlo, že to doktoru Daneekovi stále nedochází. "Nechápete, co to znamená? Teď mě už beze všeho můžete vyřadit z bojové služby a poslat domů. Přece nebudou posílat na smrt duševně chorýho člověka!" "A kdo jiný by šel?"
Joseph Heller
"Ale já nechci pohodlí. Chci Boha, chci poezii, chci skutečné nebezpečí, chci svobodu, chci to, co je dobré, a chci hřích." "Zkrátka," pravil Mustafa Mond, "požadujete právo být nešťastný." "Tak tedy ano," pravil divoch vzdorně, "požaduji právo být nešťastný."
Aldous Huxley
"Nenávidím čistotu, nenávidím dobrotu! Nechci, aby vůbec existovala nějaká ctnost. Chci, aby byl každý zkažený až do morku kostí." "Tak to jsi teda našel tu pravou. Já jsem zkažená do morku kostí." "Děláš to ráda? Nemyslím prostě jen se mnou, myslím tu věc jako takovou." "Miluju to." To bylo víc, než doufal. Ne pouze láska k jedné osobě, ale živočišný pud, jednoduchá, nezměrná touha; to je síla, kterou roztrhá Stranu na kusy.
George Orwell
Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…"
"Ano, jistě," řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlnu písku ve svitu měsíce.
"Poušť je krásná…," dodal.
A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic... Neslyšíme nic…
A přece něco září v tichu…
"Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…," řekl malý princ.
Byl jsem překvapen, že pojednou chápu to tajemné záření písku. Když jsem byl malým chlapcem, bydlil jsem ve starobylém domě a pověst vyprávěla, že je tam zakopán poklad. Nikdy jej ovšem nikdo nedovedl objevit a snad jej ani nehledal. Ale dodával kouzlo celému tomu domu. Můj dům skrýval ve svých hlubinách tajemství…
"Ano," řekl jsem malému princi, "ať je to dům, hvězdy nebo poušť, to, co je dělá krásnými, je neviditelné!"Antoine de Saint-Exupéry
Hostovský, Egon
Hottingerová, M.