Wilhelm von Humboldt (1767 – 1835)
Německý diplomat, filozof, zakladatel Humboldtovy univerzity v Berlíně, přítel Goetha a Schillera a v neposlední řadě významný německý jazykovědec, který evropským zájemcům přiblížil baskičtinu. Mezi jeho nejvýznamnější příspěvky jazykovědě a společenským vědám patří historicky první formulace myšlenek, jež později vešly ve známost jako teorie jazykového relativismu. Jejich základem je stanovisko, že lidé hovořící různými jazyky odlišně chápou svět kolem sebe.
Jsou to vztahy mezi lidmi, jež dávají životu cenu.
Je důležitější, jak člověk osud přijímá, než to, jaký ten osud je.
Přátelství a láska potřebují důvěru, tu nejhlubší a nejopravdovější.
Sběratelství jestliže nemá za podklad ziskuchtivost nebo spekulaci,je téměř vědou.
Dobrodružství je šampaňským vínem v našem životě.
Stáří může být nešťastné a neradostné právě tak jako mládí. Srovnávám-li, nezdá se mi stáří i se všemi slabostmi, které přináší, bez radosti, jen zabarvení a zdroje těchto radostí jsou jiné.
Ze všech hloupých lidí je nejnesnesitelnější scestovalý hlupák. Přináší si hlouposti jiných národů a přidává je ke svým.
Tělesný stav závisí velmi na duši. Člověk by se měl především rozveselit a ze všech stran uklidnit.
Nikdy není lidská mysl naladěna radostněji, než když našla svou pravou práci.
Většina lidí se činí nespokojenými jen přehnanými nároky na osud.
Ženy střeží ve stáří něco, co v mládí marně hledaly.