Vladislav Vančura (1891 – 1942)
Český spisovatel, dramatik a filmový režisér.
Chci žít, chci vidět, jak se střídá deštivé počasí se slunečnými dny… chci vidět, jak sílí kmeny stromů.
Lépe mít na hlavě parohy než máslo.
Dnešní lékařská věda si ničeho tak neváží jako vleklých nemocí.
Tento způsob léta zdá se mi poněkud nešťastný. (Rozmarné léto)
Věci lásky jsou věci života. Po čase zimním přicházívá jaro, po beznaději vzniká naděje, po hrůzách noci zasvítává den.
Láska je lék od násilí a klíček k tajemství světa.
Humor není smáti se, ale lépe věděti.
Nemohou-li dívky milovat, nenávidí.
Civilizace je jen nástroj a lidé jsou vše.
Člověk, který se neohlíží, nevzbudí pozornost.
I láska je méně než život.
Jsme rozlišeni přízvukem svých zájmů, svých věr a svých názorů, ale žádná různost nemůže zastřít základní potřebu nás všech, potřebu svobody a vývoje.
Tak do práce, brachu, člověk si musí svobodu zasloužit. Musí pro ni něco udělat a musí bejt vodhodlanej, že třeba umře, rozumíš? Nevídáno, nějaká ta kapka krve patří už k věci.
Země bez stromů je chudá země…
Země je pokryta lidmi, kteří nestojí za to, abychom s nimi hovořili.
Host bez rozmluvy za bečku stojí. Kdo sedí u stolu toliko s břichem a zuby, měl by zůstat raději v oslí stáji.
Lidský život má nesmírnou cenu lásky.
Život není ani radování, ani bolest, ani Bůh, ani nějaké rozjímání, ale jídlo a bytí.