Vladimír Vondráček (1895 – 1978)
Přední český psychiatr. Je autorem asi 225 studií a knih, z nichž zřejmě nejznámější je jeho práce Fantastické a magické z hlediska psychiatrie, za pozornost stojí také jeho třídílné Paměti.
Jak sportuji? Já příliš nesportuji. Mým jediným sportem jsou takové smutné procházky. Proč smutné? Protože se jdu vždy projít na pohřeb některého ze svých přátel, kteří pravidelně sportovali, nebo je jedu navštívit do nemocnice, kde leží s nohou v sádře.
K narozeninám je ustáleným zvykem přát si zdraví. Já ale myslím, že je lepší být mírně churav a šťasten, než být zdráv a nešťasten.
Veselý večer je prospěšnější než tuba léků na uklidnění.
Padesátka je věk, kdy se člověk v poměrném mládí dožívá úctyhodného stáří.
Zkoušel jsem lék na nejlevnějším pokusném zvířeti, totiž na sobě.
Duše neexistuje. Ptá-li se někdo, kam odchází duše po smrti, ptá se jako ten, kdo se táže, kam odchází plamen, když svíce zhasne.
Padesátka je věk, ve kterém se člověk v poměrném mládí dožívá úctyhodného stáří.
Kdyby se mne kdokoli a kdykoli zeptal, co považuji pro člověka za nejdůležitější, bez váhání bych odpověděl, že emoce.
Příroda si vybírá ze zábavy daň daleko vyšší, než by se odvážil vybírat stát.
Práce je krásná. Nesmí se však stát výhradním účelem života.
Lidská hloupost je všudypřítomná a je jako zemětřesení. Vlastně je horší, neboť zemětřesení vždycky pomine.
Některé léky zkoušíme na nejlevnějším pokusném zvířeti, tj. na sobě.
200g švestkových knedlíků je dávka stejně smrtelná jako několik miligramů skutečného jedu.
Vždycky když si sedám na židli, obávám se že jí jedna noha chybí. Vždycky když má všechny, jsem příjemně překvapen.
Lékařství není obchod. Lékařství je pomoc bližnímu. Ale lékař je také bližní.
Lidé často žijí v dojemné důvěře, že když vedou spořádaný život, tak nemohou onemocnět. Tak spravedlivá příroda bohužel není.