Vissarion Grigorjevič Bělinskij (1811 – 1848)
Ruský literární kritik a estetik.
Kde jinde se pozná opravdová velikost člověka, když ne v těch případech, kdy se rozhodne raději věčně trpět než učinit cokoliv proti svému svědomí?
Láska má své zákony rozvoje, své vzněty, stejně jako samotný život člověka. I ona má svá kouzelná jara, horká léta, nakonec podzim, který může být pro jedny teplým, zářivým a plodným, pro jiné sychravým, tlejícím a neužitečným.
Krása člověka ještě více zdůrazňuje jeho mravní hodnoty, avšak nemá-li jich, je pak krása jen podívaná pro oči, nikoli potěšením pro srdce.
Skepticismus v otázkách pravdy dohání k utrpení, je úsilím - je prostředkem a nikoli cílem.
Žádný člověk nepřichází na svět hotový, v definitivně vykrystalizované podobě. Ve svém životě, ať už je jakýkoli, se pak neustále rozvíjí, nepřetržitě dotváří vlastní osobnost.
Kdo nejde vpřed, jde vzad: neexistuje nehybný stav.
Jenom malý rozum, nicotný duch pyšní se skepticismem jako módním šatem, honosí se jím jako záslužným činem.
Kto neide dopredu, ide dozadu, neexistuje nehybný stav.
Len malý rozum a ničotný duch pýšia sa skepticizmom ako módnym oblekom a honosia sa ním ako záslužným činom.
Srdce má svoje zákony pravdy, ale nie také, z ktorých by bolo možné zostaviť systematický kódex.
Žena - to není milenka, ale přítelkyně a družka našeho života. Musíme proto však přivyknout představě, že ji budeme milovat i ve zralém věku a i tehdy, až docela zestárne.