Victor Hugo (1802 – 1885)
Francouzský básník, prozaik, romanopisec a dramatik a politik.
Duše napomáhá tělu… je to jediné ptáče, které podpírá vlastní klec
Slovo má lehkost větru a sílu hromů.
Když se o někom říká: jeho politické myšlení se za čtyřicet let nezměnilo - je to špatná chvála. Znamená to, že pro něho neexistovala ani každodenní zkušenost, ani přemýšlení.
Národy nikdy netuší, jak jsou bohaté na lotry. Je zapotřebí převratů, aby je objevili. Pak žasnou, co vstává z prachu.
Znát sám sebe ve štěstí, to není snadné.
Poklona je něco jako polibek přes závoj.
Srdce je malá věc, ale žádá si velké věci. Ono samo nepostačilo by kotěti na oběd, a přece mu celý svět není dost.
Láska se podobá stromu. Vyrůstá sama od sebe, zapouští hluboké kořeny do celé naší bytosti a nezřídka nepřestává kvést a zelenat se ani na rozvalinách našeho srdce.
Popularita - to je sláva v drobných mincích.
Je třeba upevňovat sílu těla, abychom udrželi sílu ducha.
Duše napomáhá tělu. Je to jediný pták, který klec podpírá.
Nejblíže všemu velkému stojí věčnost.
Budoucnost má mnoho přívlastků. Slabým je nedosažitelná, bojácným neznámá. Pro statečné je nadějná.
Běda těm, kdož milují toliko těla, schrány smrtelné. O vše to připraví je smrt. Milujte duše a shledáte s s nimi.
Jsou lidé, kteří mají knihovnu, tak jako eunuchové mají harém.
Vláda, která zapomněla na své syny a dcery, je vláda cynická.
Boh stvoril vodu - človek víno.
Čím menšie srdce, tým väčšia nenávisť.
Dobrá žena muža inšpiruje, vtipná ho zaujme, krásna ho okúzli, ale iba súcitná ho dostane.
K dobrej knihe treba dobrých čitateľov.