Vasilij Markovič Šukšin
Pomoz kamarádovi v neštěstí. Nechtěj být lepší na úkor druhého. Nekecej a makej. Na dobrého člověka vzpomínej v dobrém. Není to moc. Ale tyhle zákony jsou neúprosné. A určují charakter lidí. A také vztahy mezi nimi.
Teď to povím vznešeně; kdo chce být mistrem musí namáčet své pero v pravdě. Ničím jiným už nepřekvapí.
Domnívám se, že naším největším bohatstvím je lidskost. Silní a moudří jsme jedině tehdy, když činíme dobro.
Ti, komu tak nebo onak pomáhám, asi nemají tušení, že pomáhají také oni mně.
Kulturní člověk - to je ten, kdo je schopen soucitu. Je to nešťastný, trýznící-se talent.
Čím je život těžší, tím je hezčí.
Kritický vztah k sobě z tebe udělá skutečně moudrého člověka. Stejně v umění i v literatuře. Když si čestně uvědomíš své místo, něco z toho bude.
Co je to stručnost? Vynech něco, ale ať i hlupák pochopí, že je to vynechané. Srozumitelnou nedořečenost lidé chápou a mají ji rádi.
Na celý život se dívám jako na zápas o třech kolech - mládí, dospělost, stáří. Dvě kola je třeba vyhrát. Jedno už jsem prohrál.
Forma? Forma je opravdu forma: člověk může odlít zlatou mísu a může pak do ní dát vychladnout sulc. Ve formě to není.