Thomas Mann (1875 – 1955)
Německý spisovatel, filantrop a esejista první poloviny 20. století. V roce 1929 získal Nobelovu cenu za literaturu.
Všechno velké, co tu kdy bylo, bylo tu vždy jaksi navzdory tomu.
Nemoc mívá zpočátku jen těžce rozeznatelné příznaky, ale dá se léčit. Když už příznaky pozná každý hlupák, bývá na léčení pozdě.
Zármutek můžete nést sami. Ale abychom se dovedli těšit z radosti, musíme se o něj s někým podělit.
Myšlenková hloubka se má usmívat. Čím větší hlupák, tím větší kakabus.
Knihy jsou nádobami ducha.
Tajemství nemá času; ale co nemá času, jest nyní a jest na tomto místě.
Citliví lidé bývají výrazní, neboť výraz odpovídá potřebě citu uplatňovati se, a ten se projevuje nezastřeně a jasně...
Lehkost, lehkost; posledním a nejvyšším účinkem umění je pocit půvabu. Jen ta mračnopozorná vznešenost, třeba i v schillerovském lesku a třpytu, stojí tu tragicky vyčerpaná jakožto výplod morálky! Hlubokost se má usmívat.
Zklamání je jako zmrzlá ruka, může se vyléčit, ale pořád bolí.
Minulost jest strašlivá a přítomnost mocná, neboť bije do očí. Ale není pochyby o tom, že nejsvěžejší je budoucnost, a to utěšuje sličné srdce toho, komu jest přislíbena.
Krása a vědění bývají ve světě jen zřídkakdy spojeny.
Je to láska, nie rozum, ktorá je silnejšia ako smrť.
Kto nepozná minulosť, nepochopí budúcnosť.
Sklamanie je ako zmrznutá ruka: môže sa vyliečiť, ale vždy bolí.
Spisovateľ je človek, pre ktorého je písanie zložitejšie ako pre iných ľudí.
Ten, kto miluje viac, je podriadený a musí trpieť.
Vojna je iba zbabelý útek od problémov v mieri.