Soren Kierkegaard (1813 – 1855)
Dánský filosof, teolog, spisovatel a svérázný myslitel, přezdívaný též Sokrates z Kodaně.
Život nevylučuje žádného člověka, ani toho nejprostšího, a nikoho neošidí, neboť ve světě duchovním přijde zkrátka jenom ten, kdo šidí sám sebe. -str.86
Zahloubá-li se člověk sám do sebe, ze všeho nejdříve objeví sklon ke zlu. -str.87
Těžké je nalézt toho, komu bychom se mohli oddat, ale nevýslovně těžší je nemoci se oddat. -str.89
Bojovat s celým světem je útěcha, kdežto bojovat sám se sebouje strašlivé. -str.98
Kdo miluje Boha, nepotřebuje ani slz, ani obdivu, v lásce zapomíná na utrpení, a zapomíná na něj tak dokonale, že mu na bolest nezůstane ani nejmenší vzpomínka - leda by mu ji připomněl sám Bůh. -str.104
Životu se dá rozumět jenom zpětně - ale musí se žít dopředu.
Nazvěme tedy toto neznámé Bohem. Je to jen jméno. Chtít však dokázat, že toto neznámé je, rozum sotva napadne…
Tyran umírá a jeho vláda končí. Mučedník umírá a jeho vláda začíná.
Celá Evropa spěje ke krachu...
Subjektivita je pravda a pravda je subjektivita.
Největší nebezpečí - ztratit sama sebe - se může ve světě přejít tiše a jako by nic. Není ztráty, jež by se oplakávala méně...
Fantazie je prostředníkem k nekonečnosti.
Když se neumíš udržet sám, těžko najdeš někoho, kdo tě bude umět udržet.
Zdá se, že řeč byla dána lidem ne proto, aby zakryli své myšlenky. Ale aby zakryli, že žádné nemají.
Umřít přece znamená, že už je po všem, ale umírat, znamená smrt zažít; dá-li se zažít po jeden jediný okamžik, zažili jsme ji na věky věků.
Smutek je ve skutečnosti založen na tom, že čestně a bez podvodů odráží čistě lidským způsobem, jaké je být dítětem.
Většina dychtí po požitcích tak, že běží kolem nich.
Láska k Bohu a láska k bližnímu jsou dvě křídla okna, která nelze otevřít ani zavřít samostatně.
Zoufalství konečna je nemít nekonečno.
Etika je obecno, a jako taková tedy božská. Můžeme proto právem říci, že každá povinnost je vlastně povinností k Bohu.