Sextus Propertius (47 – 15)
Starořímský básník.
Nepřítel můj ať má dívku, jež bez citu je.
Každému, jak se zrodí, dá do vínku příroda vadu.
Nám ke spánku jediný bude břeh, jediný bude krytbou strom. Z vody též jedné často my píti budeme.
Mládí ať opěvá lásky, stáří zas válečné činy.
Jeden každý ať zná vlastní cestou svou jít.
Není nám dáno k Múzám po široké dostat se cestě.
Ve velkých věcech i chtít znamená dost.
Šílenec po vodě pátrá, i když je uprostřed vln.
Láska zrezaví, ale nevystěhuje se.
Počet souzených běd si člověk rozmnožil sám.
Nějakou chybu přec dala příroda každému tvoru.
Láska se oddálí jen, nikdy se nezruší však.
Každého později či dřív čeká mu souzená smrt.
O větrech hovoří plavec, a oráč o svých zas býcích, voják ti vypočte rány, pastýř zas ovečky své.
Počet úderov osudu si človek rozmnožuje sám.
Je možné spíš vysušit místo zaplavené mořem a rukama strhávat hvězdy z nebe, než odradit římské ženy od hříchu.