Sébastien-Roch Nicolas de Chamfort (1740 – 1794)
Francouzský básník a novinář.
Šlechetnost je jenom soucit vznešených duší.
Láska k penězům je velkou zkouškou malých charakterů.
Muži jsou udatní. Když ne od přírody, tak aspoň ze strachu před výsměchem.
Příroda nám dala iluze jako náhradu za to, co nejsme a smysl pro humor jako náhradu za to, co jsme.
Kazíme si mysl, rozum i svědomí zrovna tak, jako si kazíme žaludek.
Muž má dvě možnosti: buď ženu dokonale poznat, nebo ji milovat.
Bída člověka záleží v tom, že musí hledat ve společnosti útěchu proti trápením, jichž se mu dostalo od přírody, a v přírodě opět útěchu proti trápením, jež mu způsobuje společnost. Mnozí však nenalezli úlevu ve svých bolestech zde ani tam!
Kdo zničil byť jeden předsudek, je dobrodincem lidstva.
Výhodou slávy je, že jsme známi i lidem, kteří nás neznají.
Láska je bouřlivé podnikání a vždycky končí bankrotem; čest přitom ztrácí ten, koho jsme přivedli na mizinu.
Většina dnešních knih vypadá, jako by byly sepsány zajeden den, a to z knih, které byly přečteny den předtím.
Být milován, to není ještě všechno: chceme být oceněni, a to můžeme dosáhnout jen od bytosti, která se nám podobá.
Kdo nemá charakter, není člověk, ale věc.
Většina šlechticů připomíná své předky tak jako typ písma cicero Cicerona.
Skutečně civilizovaní lidé směřují jen tam, kde zrají hrozny.
Manželství přichází po lásce stejně jako kouř po plameni.
Nejvíce jsou promarněny dny, během nichž jsme se nezasmáli.
Lidi, jež známe jen zpola, neznáme vůbec. Věcem, jimž rozumíme jen ze tří čtvrtin, nerozumíme vůbec. Tyto dvě úvahy stačí ke zhodnocení veškeré společenské konverzace.
To je věc, kterou dobře znám, dokud se mě na ni nikdo neptá, a kterou zapomenu, jakmile se o ní mluví.
Ve sporu mezi manželstvím a staromládenectvím platí toto: "Ať zvolíš, co zvolíš, budeš toho litovat".