Samuel Johnson (1709 – 1784)
Anglický básník, esejista, literární kritik a lexikograf, vůdčí duch pozdního anglického klasicismu.
Muže zpravidla víc potěší, že má na stole dobrý oběd, než to, že jeho žena umí řecky.
Dlouhá nepřítomnost lásku zničí, krátké přestávky ji posilí.
Dobrými předsevzetími ji dlážděna cesta do pekel.
Slovníky jsou jako hodiny. Nejhorší je lepší než žádný a ani ty nejlepší nelze brát za zcela spolehlivé.
Druhé manželství je vítězstvím naděje nad zkušeností.
Špatní lidé ospravedlňují svoje chyby, dobří se jim snaží vyhnout.
Se zušlechťováním mravů, s poznáním dobra se lidé stávají obratnějšími v konání zla.
Nezahazujme ani jediný ze svých dnů pro zbytečný hněv nebo spor, kdo bude vytrvalejší v umíněné zlobě.
Člověk by nikdy nepodnikal velké věci, kdyby se dovedl zabavit malými.
Co je napsáno bez námahy, je obvykle čteno bez potěšení.
Nevadí mi názor jiných lidí, ale to, že mi ho chtějí vnutit.
Je nudné bavit se s člověkem, který toho víc napsal než přečetl.
Mám velmi rád společnost dam, mám rád jejich krásu, mám rád jejich jemnost, mám rád jejich živost a mám rád jejich mlčení.
Všichni by ztratili, kdyby všichni měli pracovat pro všechny, nebylo by intelektuálního zdokonalení.
Vědění je dvojího druhu. Buďto známe předmět, anebo víme, kde se o něm poučit.
Mysl musí být zaměstnána, neboť není-li zaměstnána, stáváme se mrzutými.
Zasloužená chvála je jen pouhá povinnost, avšak lichotka je dar.
Umění paměti záleží v umění pozornosti.
Pošetilost je nevyléčitelná; kdo je bláznem, bláznem zůstane.
Nic nečiní člověka tak nemožným jako blahosklonnost, tj. když někdo dává najevo, že jeho rozum je zbytečně velký pro společnost, v níž se nachází.