Šalamoun (970 – 933)
Za jeho vlády dosáhlo království největšího hospodářského a územního rozmachu, po jeho smrti se však v důsledku rozporů mezi jeho syny rozdělilo království na dvě části: na severní Izraelské království a jižní Judského království. Šalomoun také nechal v Jeruzalémě vystavět Chrám, který byl až do jeho zničení roku 586 př. n. l. střediskem židovského kultu. Šalomounovu vládu popisuje biblická 1. kniha královská a 2. Paralipomenon.
Syn je moudrý tam, kde je otcovské ukázňování, ale posměvač je ten, kdo neslyšel přísné napomenutí.
Raději potkat medvědici, zbavenou mláďat, než hlupáka s jeho pošetilostí.
Dejte dobrý nápoj příchozímu, dejte vína tomu, kdo má špatnou náladu, aby se napil a svůj zármutek zapomněl.
Odkládaným očekáváním onemocní srdce, ale když vytoužená věc skutečně přijde, je stromem života.
Někdo vynáší řeči podobné meči probodajícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.
Moudrý má oči v své hlavě, blázen však chodí ve tmě; a poznal jsem, že oba čeká stejný osud.
Silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost.
Štědrá duše, ta ztuční, a kdo velkoryse svlažuje jiné, bude také sám velkoryse svlažován.
Nestaň se moudrým ve svých vlastních očích.
Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí.
Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.
Jako ocet pro zuby a jako dým pro oči, takový je lenoch pro ty, kdo ho vysílají.
Syn, který jedná s pochopením, v letní době shromažďuje; syn, který jedná hanebně, během žně tvrdě spí.
Účelem je, abys chodil cestou dobrých lidí a aby ses držel stezek spravedlivých.
Chutný bývá někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.
Falešný svědek nezůstane bez pomsty, a kdo lže, neujde.
Řeč měkká odvracuje hněv, ale řeč vzpurná vzbuzuje prchlivost.
Nežádej krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými. Nebo pro ženu nevěstku přicházejí o všecko až na kus chleba, anobrž žena cizoložnice drahou duši ulovuje.
Víno působí, že i moudrý zbloudí.
Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.