Robert Fulghum
Americký spisovatel, unitářský pastor, filosof, učitel, zpěvák, malíř atd.
Všichni se rodíme pro hřbitov.
Představte si, oč lepší byl byl svět, kdybychom si všichni - na celém světě - každý den ve tři odpoledne dali koláček a mléko a pak si lehli a zdřímli si s polštářkem pod hlavou. Nebo kdyby základní politikou všech vlád bylo vždy vracet věci nazpátek a uklízet po sobě. (Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce: Krédo)
Jak je vůbec možné, že Karkulčina na lůžko upoutaná babička bydlela kdesi v hlubokých lesích a ne v nějakém domě pro seniory s pečovatelskou službou? (Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce: Jak to bylo dál)
A co Alenka? Dostala se pak ve středních letech zpátky do Říše divů, když už by jí trocha vzrůša opravdu přišla vhod? Samozřejmě že ne. K zrcadlu se pak přibližovala jedině ve chvíli, kdy si potřebovala vylepšit makeup. (Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce: Jak to bylo dál)
Příroda to tak vymyslela, že každý nakonec nějak dostane, co si zaslouží.
Bolest není od lásky nikdy daleko.
Mužská pýcha je pořádné břímě.
Láska je veličina aktivní, není to rybník, ale řeka.
Vědění má smysl pouze v případě, že se odrazí v každodením životě. (Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce: Školka hluboko v nás)
Někdy je skutečně tak zle, jak se zdá. Ale mám též důkazy, že občas něco dopadne ještě líp, než jsme se odvážili doufat
Je velký rozdíl mezi první láskou a okamžikem, kdy na lásce poprvé záleží.
Otřepaná pravda stále platí.
Láska je nejvyšší výhra, ale taky hromada smetí.
Funkce v zaměstnání ani zdaleka neodpovídá na otázku "Co děláte?"
Čím to je, že lásku a život provází tolik bolesti, námahy a špíny? Ptám se Vás - čím to je??
Člověk se vlastně nikdy úplně nedoví, jaký byl rodič, ani jestli to dělal dobře nebo špatně.
Kolika lidem jsi dnes řekl, že je máš rád?
Kdyby byla na olympijských hrách někdy disciplína "spaní", pokusím se o zlatou.
Tím, co je uvnitř našich hlav, se navzájem lišíme stějně jako se lišíme tím, co máme zvenčí.
Čím jsem starší, tím méně si všímám, co lidé říkají, myslí si a v co doufají. Všímám si toho, co dělají, jak žijí a o co usilují.