Robert Fulghum citáty

VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil:
O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně - trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a tancuj a hraj si a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku - kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.
Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku - všichni umřou. My také.
A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil - největší slovo ze všech - DÍVEJ SE. (Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce: Krédo)

O život můžeme přijít různě. Smrt je jen jednou z možností.

Věřím, že fantazie je silnější než vědění.
Že mýty mají větší moc než historie.
Že sny jsou mocnější než skutečnost.
Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností.
Že smích je jediným lékem na zármutek.
A věřím, že láska je silnější než smrt.

Opakem pravé lásky není nenávist, ale lhostejnost.

Láska způsobuje bolest, ale také bolest léčí. Láska prostě bolest je.

Naděje vždycky způsobí, že uvěříme.

Nejvíce lásku obvykle potřebujeme ve chvíli, kdy nás nikdo mít rád ani nemůže.

Do člunu lásky vždycky teče.

Ticho je vždycky součástí krásné hudby. Ticho je vždycky součástí krásného umění. Ticho je vždycky součástí krásného života.

Často se zamilováváme ze stejných důvodů, z jakých pak všechno zkrachuje.

Každý člověk, který projde tímto životem, tu nevědomky něco zanechá a něco si odnese. Většinu z toho něčeho nemůžeme ani vidět, ani slyšet, ani spočítat. Při sčítání lidí se to neobjeví, ale nic bez toho nemá smysl.

Z lásky se vám může chtít umřít, ale taky můžete pro lásku žít.

Přestože si to ani neuvědomujeme, vyplňujeme důležitá místa v životech druhých lidí.

Nejlepší lidské okamžiky bývají malých rozměrů, ale duchovně nám vystačí na celý život.

Láska má příchuť věčnosti, ale taky je to pořádné sousto ničeho.

Být dospělý je špinavá práce, ale někdo to dělat musí.

Opravdu mohla Sněhurka už napořád šťastně žít, jestliže princ věděl, že nějakou dobu sdílela domácnost se sedmi velmi malými muži? Ani náhodou. Při každé rodinné hádce by jí to určitě připomněl.(Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce: Jak to bylo dál)

Dnes žijeme tisíce kilometrů od sebe, on ví a já vím. A naše srdce se přesto usmívají.

Otázka nezní "stačí ti to, co máš?", ale spíš "stačíš na to, co máš?"

Někdo tvrdí, že Bůh je láska. Někdo že láska je Bůh. A já říkám, že láska je posvátná.