Publius Ovidius Naso (43 – 17)
Zevnějšek je tuze křehký majetek.
Odkladem ztratí se hněv, roztaje jak křehký led.
Láska je určitý druh válečného stavu.
Noc, laska a víno, ty nemohou rozumně radit.
Dlouhý věk ničí; i kameni škodí dlouhý čas.
Láska je prchavá vždy, přijde a hned je ta tam.
Ztroskotanec se hrozí i tichých vod.
Nejméně zná člověk sám sebe.
Když opadají růže, zůstanou jen trny.
Radosti bývají počátkem našeho žalu.
Místo a prostředí samo návod a radu dá nám.
V lásce se snáze dobereš konce než míry.
Dary, to můžeš mi věřit, ti získají lidi i bohy.
Často zadrží kance i docela malý pes.
Komu je dovoleno hřešit, hřeší méně.
Dřív než bylo moře a země obloha nebe, měla příroda po celém okrsku jen jednu tvářnost jež se zve chaos, surová a beztvará spousta a nic jiného než nehybná tíha a hromada mezi sebou znesvářených semen nedobře pospojovaných věcí
Není nám milé, co sníme, co nesníme, více nás láká.
Skrovná jen to je ctnost, když mlčení učiníš zadost, naopak těžký je hřích říci, co smlčet se má.
I barbar si lásku získá, jen je-li bohatý dost.