Publius Ovidius Naso (43 – 17)
Dodává i sláva duchu nemalé síly. Dokud ti štěstí bude přát, budeš přátel mít mnoho, smutný až přijde ti čas, zůstaneš úplně sám.
Stálou sklizní se vyčerpává pole.
Proud, který uplynul již, se zpátky přivolat nedá, chvíle, jež minula již, vrátit se nemůže zpět.
Kéž bych byl šťasten, jako jsem v duši nevinen!
Co je dovoleno, po tom se méně touží.
Ztrácí se vzdálená láska, nová však přichází hned.
Láska, ta přináší jen nepokoj samý a strach.
Počestnost se dočká dlouhého věku.
Pohrdá se trny, když růže odpadly.
Hněv dává sílu ruce jakkoli slabé.
Je vhodné nechat se poučit i od nepřítele.
Kdo smí hřešit, hřeší méně.
Mysli na to, že co se ti zdá radostí, zatím co mluvíš, se může stát zármutkem.
Víno povzbuzuje ducha, rozněcuje srdce, zbavuje neklidu, vyvolává veselí. Chudý se pokládá za bohatého, černé chmury a starosti se rozplývají a čelo se vyjasňuje.
Lásku mou, běda, už žádná bylina nemůže zhojit.
Láska přináší jen samý nepokoj a strach.
Lásku nelze vyléčit žádnou bylinou.
Bohové vidí zbožné skutky.
Kdo přežil ztroskotání, bojí se tiché vody.
Láska, víno a noc, to nemůžeš k mírnosti radit.