Publilius Syrus
Latinský spisovatel původem z Asýrie.
Druhý den je žákem dne prvního.
Kde soudí ten, kdo obviňuje, tam platí násilí, a nikoliv zákon.
Kdo přijímá rád dary, ztrácí svobodu.
Už pěkná tvář je němé doporučení.
Smrt lakomce je jeho první dobrý čin.
Jak slza je láska: v oku vzniká, k srdci proniká.
Má dvojí smrt, kdo z cizí vůle umírá.
Strach stálý nad člověkem denně ortel vynáší.
Ach, velkým neštěstím je ve stálém strachu zestárnout.
Ti zhloupnou, které štěstí příliš rozmazlí.
Milovat a být při smyslech je dopřáno stěží Bohu.
Milovat a zůstat rozumný je sotva bohu povoleno.
Smrt dobrého je těžká ztráta ori mnohé.
Zlo zraku skryté bývá nejnebezpečnější.
Kdo sebe sám se bojí, stálá muka prožívá.
Vždy velmi krutou mocí vládne lidem zvyk.
Násobí se dobro, když rychle k chudákovi se dostane.
Dar netěší, když s obavou se přijímá.
Je chrabrost vojáka na rozvaze vůdce závislá.
Nejhorší je návyk na stálé štěstí.