Pavel Jozef Šafárik
Hanba vlasti je i mojí hanbou, rána vlasti je i mojí ranou, smrt vlasti je i mojí smrtí - ale také její život je i mým životem, také její sláva je i mou slávou.
Teorie umění je, žel, často bez umění.
Člověk proto je člověkem, že může zemřít za ideje...
Dobrá rada vždy nejvíce platí - ale kdo ji může dáti a kdo chce přijati?
Teorie krásného umění se mění každou chvíli, ale zákony pravdy a krásy jsou nekonečné.
Nevinnost před svědomím a bohem neplatí před soudem světa, soudem národů.
Čas pravdu potlačuje i na světlo vyvodí; čas rozum odmítá i navracuje i čas rány dělá i hojí!
Mravní smrt je nejhorší smrt.
Jazyk jest vědomí národa, jest jeho duch v nejvyšším svém zjevení, jest čarovně mocný svazek, jenž dítě k matce, bratra k bratru, rodinu k rodině víže a je všechny spojuje v národ.
Národ, jenž má vědomí důležitosti přirozeného jazyka pro vyšší svůj duchovní život, sám jej zavrhuje a jeho se zříká, páchá na sobě samovraždu a přerušuje tím věčné zákony Boží.
Dobré se zlým, pravda s nepravdou nesrovnáš, nespojíš, nesjednotíš: jedno z nich musí trvat, druhé zaniknout.