Moše Dajan (1915 – 1981)
Slavný izraelský generál a politik.
Cítil jsem v kostech vítězství judaismu, který po dva tisíce let exilu z Izraelské země snášel perzekuci, španělskou inkvizici, pogromy, protižidovské dekrety, omezování i masové vraždění nacisty v naší vlastní generaci, a dosáhl naplnění své staleté touhy ? návratu na svobodný a nezávislý Sion. Byli jsme toho večera šťastní, tančili jsme a naše srdce byla vděčná všem národům, jejichž představitelé hlasovali pro rezoluci. Slyšeli jsme jak pronášejí to magické slovo "yes," když jsme poslouchali jejich hlasy na rádiových vlnách ze vzdálenosti tisíců kilometrů. Tančili jsme ? ale věděli jsme, že před námi leží bitevní pole. [ve svých pamětech popisuje jak se cítil, když se dozvěděl o schválení plánu OSN na rozdělení Palestiny]
Židovský stát vznikl v zásadě na účet Arabů. Je to proces přeměny arabského území na území židovské. Palestina už neexistuje. Konec. Měl bych říct, že je mi to líto, ale líto mi to není.
Vrátili jsme se na naše posvátná místa, abychom je už nikdy neopustili. [poté, co Izrael dobyl východní Jeruzalém během šestidenní války v roce 1967]
Jsme schopni udělat z 200 000 palestinských uprchlíků v Gaze plnohodnotné občany. Musíme založit židovské osady v pásmu Gazy, změnit duny v úrodnou půdu, integrovat uprchlíky do našeho hospodářství, dát jim práci, zdravotní služby a vzdělání a udělit izraelské občanství tomu, kdo o ně bude mít zájem. [v rozhovoru pro The Jerusalem Post z 7. ledna 1971]
Neodsuzujme dnes jeho vrahy. Co víme o bezuzdné nenávisti, kterou k nám pociťují? Osm let žijí v uprchlických táborech v Gaze a přímo před očima mají, jak měníme půdu a vesnice, kde žili oni a jejich předkové, ve svou vlastní zemi. Měli bychom požadovat odplatu za Roiovu krev ne na Arabech z Gazy, ale na sobě samých, za to, že zavíráme oči nad svým krutým osudem a nad úlohou naší generace. Jsme sice generací osadníků, ale bez bojové přilby a hlavně pušky nebudeme schopni vysadit strom, ani postavit dům. To je osud naší generace, a máme před sebou volbu - buď budeme připraveni a ozbrojeni, silní a neúprosní, nebo si necháme vyrazit meč z rukou a budeme pobiti. [ve smutečním projevu na pohřbu 21letého Roie Roitberga, který byl zabit arabskými teroristy, srpen 1956]