Miroslav Horníček (1918 – 2003)
Český herec, spisovatel, režisér, výtvarník a divadelní teoretik.
Uvidíte-li muže, který při pohledu do dálky mhouří oči, můžete bezpečně prohlásit, že je krátkozraký. Vidíte-li ženu, která činí totéž, nemůžete vědět, zda je krátkozraká, či zda se jí mhouření očí zalíbilo v popisu Anny Kareniny.
Každý vynikající výkon je poučný.
Fotografie je chodící oko. Klusající zřítelnice... Buď někdo vidí, co se má fotografovat, anebo nevidí. Když to vidí, tak to uvidí i bez fotoaparátu; tím aparátem to jenom sdělí. To je jako když má někdo myšlenky a píše je. Píše už to, co měl dřív, než vzal pero do ruky. Kdežto někdo může mít v každé ruce pět per a když nemá myšlenky, tak nemá co sdělovat.
"Vnější obvody selhávají! Vnější obvody selhávají! Přepněte na rezervu! Přepněte na rezervu! Nemohu, paralenploidy by to nevydržely!" - citát z rozhlasové hry o mezihvězdné výpravě natočené v roce 1952 pět let předtím než se vesmírné lety staly skutečností. - Doma u radiopřijímačů drama, ve studiu drama a ti nebozí herci nevěděli o čem mluví!
Nepsané zůstává, ale zůstává jen potud, pokud se čte.
Hledíme jeden na druhého jako na rivala a občas taky jako na blba...V tomto případě, pak poklepeme na své čelo, abychom tomu druhému dali najevo, že v pořádku to není pod čelem jeho
Člověk píše to, co cítí, a ne to, co od něj druzí chtějí.
Had z ráje neuštkl, ale nakazil nostalgií.
Předsudky se překonávají hůř než rozumové důvody.
Anekdota je pro mne klidně vyprávěný příběh, který zasahuje pointou. Bodem. Posledními slovy. Stavbou, která k tomuto vrcholu poklidně míří.
Dnešní manželé, pánové, to nejsou hrdinové, ale chovanci.
Domov je dílo, překrásné stejně jako přetěžké. A každodenní.
Kolena mohou slábnout - a slábnou - ala sranda musí bejt!
Umění tu není proto, aby sladilo chvíle našeho volna a dávalo své tvůrčí potvrzení našim pocitům, našemu vkusu. Umění je tu proto, aby narušovalo zvyky, návyky a zlozvyky našich smyslů. A jejich lenost.
Psaní vzpomínek je je korespondence s neznámými adresáty.
Ležel v chladné vodě a vyměňoval pneumatiku. Byl pokryt blátem a bylo mu k pláči...
My to čteme vleže a v teple svého domova.
K zadržení času je vždycky třeba dvou. Pokud jsou spolu, mají to, co bylo.
Ležel v chladné vodě a vyměňoval pneumatiku. Byl pokryt blátem a bylo mu k pláči...
Když muž otevře ženě dveře auta, je nové buď auto, nebo žena.
Není strašné, když žena, stárnouc, ztratí některé své dívčí návyky. Strašné je, když stárnouc, si tyto návyky zachová.