Michel de Montaigne (1533 – 1592)
Francouzský renesanční myslitel, humanista, skeptik. Dal vzniknout novému literárnímu žánru – eseji.
Mlčenlivost a skromnost - vlastnosti velmi vhodné k rozhovoru.
Prospěch z přátelské úsluhy je úsluha sama.
Nechybíme, následujeme-li přírodu.
Každý z nás někdy říká hlouposti. Nesnesitelné jsou jen hlouposti slavnostně vyhlašované.
Shoda je v rozpravě činitelem naprosto nudným.
Hry dětí nejsou žádné hry a dlužno je posuzovat jako nejvážnější dětské konání.
Člověk je tvor nesmyslný. Nedokázal by vytvořit ani roztoče, ale bohy vyrábí po tuctech.
I kdybychom snad mohli být učení učeností druhého, moudrými můžeme být jen moudrostí vlastní.
Trest se rodí v samotném okamžení hříchu.
Ti, kdož mají útlé tělo, dodávají mu mohutnosti vycpávkami. Ti, kdož mají nanicovatou látku, nafukují ji slovy.
Nepozoroval jsem, že by metla měla jiný účinek, než že činí duše ospalými a zbabělými, nebo záludnými či zarputilými.
Kdyby mělo platit, že lidé budou provinění oplácet proviněním, bezpráví bezprávím, jaké pohromy by z toho vzešly?
Nejskvělejší talenty ničí se zahálkou.
Hledám jen poznání sebe sama, toho, co mne naučí dobře zemřít a dobře žít.
Studium knižní, toť pohyb skomíravý a chabý a nikterak nerozehřívá; naopak rozprávka zároveň přinese poučení i poskytne cvik.
Šťastné manželství by bylo myslitelné mezi slepou ženou a hluchým mužem.
I když sedíme na nejvyšším trůně světa, sedíme na něm jen vlastním zadkem.
Velikost duše nezáleží ani tak v tom, aby usilovně spěla vzhůru a vpřed, jako v tom, aby se uměla omezit a zavést v sobě řád.
Pokládám ožralství sice za neřest zbabělou a pitomou, ale zato méně zlomyslnou a méně škodlivou, než jsou neřesti ostatní, které téměř všechny poškozují přímo veřejný prospěch společnosti... Tato neřest nepřijde tak draho našemu svědomí jako ty druhé. A mimo to není těžké si ji opatřit, je k ní vhodná příležitost, což také stojí za úvahu.
Naše nedůvěra posiluje nepoctivost toho druhého!
Lidé nejsou horší než dříve,jen zpravodajství o jejich činech je teď důkladnější!