Michel de Montaigne

Nejlepším důkazem moudrosti je stále dobrá duševní nálada.

Nejskvělejší talenty se ničí zahálkou.

Prospěchem z přátelské úsluhy je úsluha sama.

Ti, kdo boří stát, jsou obvykle první, jimž se zřítí na hlavu.

Tomu, kdo neví, kam plout, není žádný vítr příznivý.

Velikost duše nespočívá ani tak v tom, aby usilovně spěla vzhůru a vpřed, jako v tom, aby se uměla omezit a zavést v sobě řád.

Nemusím ohýbat a uklánět svůj rozum, k tomu mi stačí kolena.

Musíš se mnoho učit, abys poznal, že málo víš.

Knihy považuji za nejlepší výzbroj pro cestu životem a lituji všech inteligentních lidí, kteří je nemají.

Celé to naše vychovávání obvykle spočívá v tom, že děti káráme pro přestupky malé a že je trápíme pro činy lhostejné, nemající ani významu, ani následků.

Ten, kdo nemá dobrou paměť, by se nikdy neměl dát na řemeslo lhaní.

Přemýšlení o smrti je přemýšlením o svobodě.

Mozek dobře uspořádaný je lepší než mozek hodně zaplněný.

Je iluzí domnívat se, že po zlu musí nutně přijít dobro.

Umění umírat by bylo nejlehčí, kdyby mu náš strach nedodával takové váhy.

Největší věc na světě je vědět, jak být sám sebou.

Domýšlivost je naší vrozenou a prapůvodní nemocí. Nejbědnějším a nejkřehčím ze všech tvorů je člověk, i když zároveň nejnadutější... Veden marnivostí své představivosti chce se rovnat Bohu, přisuzuje si božské přídomky, drze se vyděluje z davu ostatních tvorů, vyvyšuje se nad zvířata, nad své bratry a přátele, a dle toho, jak se uráčí, uděluje jim určitou dávku schopností a sil. Avšak co mu dovoluje domnívat se, že činností svého rozumu pronikl do nitra a tajemství zvířat? Jaké srovnání mezi námi a jimi ho opravňuje k domněnce a závěru, že zvířata jsou omezená? Když si hraji s kočkou, kdo ví, nemá-li ona ze mne větší kratochvíli, než já z ní?

Kdo se bojí utrpení, trpí už tím, že se bojí.

Jediný účinek rákosky, který jsem zpozoroval, vězí v tom, že dělá duši zbabělejší a zlomyslnější.

V každém případě jsem rád, že lidé budou jednou vědět, z jaké výše jsem klesl.