Michail Jurjevič Lermontov (1814 – 1841)
Ruský básník, prozaik, dramatik, představitel revolučního romantismu.
Úcta má svoje hranice, kdežto láska nemá žiadne.
Úcta má své hranice, kdežto láska nemá žádné.
Člověk! Jak ubohý to tvor! ... Co chce? Všem zbývá místa dosti zde, pod čistými nebesy. Proč jediný, pln msty a zlosti, vždy nové krve přeje si?
Láska je jako oheň: pokud na něj nepřikládáš, vyhasne.
Stesk - toť krutý vládce.
Smútok - krutý to vládca.
Úcta má své hranice, kdežto láska žádné.
Ráně v srdci se říká láska.
Je strašné pomyslet, že jednou přijde den, kdy již nebudu moci povědět: já.
Žít jinak nežli ty mě děsí, a bez tebe žít hrozné je.
K velikým lidem táhnou strázně jako bouře k horám.
Ten, kdo je prázdný, je naplněn sám sebou.
Člověk chytrý je a pilen.
Čo neurobí žena, aby nahnevala svoju sokyňu. Pamätám si, že mi jedna žena vyznala svoju lásku preto, lebo som miloval inú.
Je strašné pomyslieť, že raz príde deň, keď nebudem už môcť povedať: ja.
Rane v srdci sa vraví láska.
Ten kto je prázdny, je naplnený samým sebou.
Ženy! Ženy! Kto ich pochopí? Ich úsmevy odporujú ich pohľadom, ich slová sľubujú i vábia a zvuk ich hlasu odradzuje. Niekedy v sekunde vystihnú a uhádnu našu najtajnejšiu myšlienku a hneď zasa nechápu tie najjasnejšie narážky.
Ženy! Ženy! Kdo je pochopí? Jejich úsměvy odporují jejich pohledům, jejich slova slibují i vábí a zvuk jejich hlasu odrazuje. Někdy ve vteřině postihnou a uhodnou naši nejtajnější myšlenku a hned zase nechápou nejjasnější narážky.
Co žena neudělá na zlost své sokyni. Vzpomínám si, že mi jedna žena věnovala svou lásku proto, že jsem miloval jinou.