Marcus Aurelius (121 – 180)
Římský císař a filozof.
Přijímej skromně, zříkej se bez reptání.
Kdo hřeší, na sobě hřeší, kdo ubližuje, sobě ubližuje, neboť sebe sama dělá špatným.
Zpozoroval-li jsi u někoho omyl, oprav ho mírně a ukaž mu, v čem se zmýlil. Neposlechne-li tebe, viň pouze sebe sama, nebo, a toť ještě lépe, nikoho neviň, ale buď mírný.
Svět je kapkou bláta visící v nekonečnu a člověk je zvíře, které udělalo kariéru.
Nauč se pozorně poslouchat, co říká druhý, a ze všech sil usiluj vcítit se v myšlení mluvícího.
Smrt: odpočinout si od smyslových rozporů, od záchvěvů chtíčů, od trmácení rozumu a od sloužení tělu.
Bolest je živá představa o bolesti. Donuťte vůli, abyste změnili tu představu, odvrhněte ji, přestaňte si stěžovat a bolest zmizí.
Konáš-li svou povinnost, budiž ti lhostejné, zdali přitom strádáš zimou či vedrem, zda-li jsi ospalý či dost vyspalý, zdali tě zahrnují hanbou či chválou a zdali umíráš či konáš něco jiného. Neboť také umírání je jeden z našich životních úkolů, proto postačí také v této věci dobře splnit svou povinnost.
Pohrdá mnou někdo? Jeho věc. Moje věc je, abych nebyl přistižen, že činím nebo mluvím něco hodného opovržení.
Vidíš-li věci jak jsou tady a teď, viděl jsi všechno, co se stalo od věčnosti. Všechny věci jsou vzájemně provázány jednotou.
Často jsem litoval svých slov, ale nikdy svého mlčení.
Těžší jsou činy spáchané z popudu chtíčů než z hněvu.
Jen jedna věc je cenná na světě - aby člověk strávil život v pravdě a spravedlnosti.
Sám vzpřímen, nikoli vzpřimován!
Prijímaj skromne, zriekaj sa bez reptania.
Buďto v tomto světě žiješ, a už sis tedy zvykl; nebo odtud odcházíš, a to jsi právě chtěl; anebo umíráš, a máš doslouženo. Nic čtvrtého není; nuže tedy - buď dobré mysli!
Vyhlaď domněnky, zadrž chtíče, udus žádosti a rozumu dopřej vlády nad sebou.
Dobře činit a sklízet hanu, toť úděl královský.
Uč se chtít, ne aby se věci přizpůsobovaly tvým přáním, nýbrž aby se tvá přání přizpůsobovala věcem.
Trvání lidského života je bod, jeho podstata - neustálé proudění, smyslové vnímání je kalné, složení celého těla je náchylné k rozkladu, duše - čarovný kruh, náš osud - záhada, naše pověst - plod libovůle.