Marcel Proust (1871 – 1922)
Francouzský spisovatel a překladatel.
Lidé, kteří nejsou zamilovaní, nemohou pochopit, jak inteligentní muž může trpět kvůli obyčejné ženské. Je to jako divit se, že někdo nemůže dostat choleru kvůli něčemu tak bezvýznamnému, jako je obyčejný bacil.
Láska je ctnost a vášeň zároveň. Milovat však nelze ze ctnosti, ale z vášně.
Naše touhy se stále křižují a v životním zmatku se zřídka stává, aby se štěstí sneslo na touhu, která si je žádala.
Jediná skutečná objevná cesta se neskládá z hledání nových území, ale z nového pohledu na věc.
Není-li kniha zrcadlem mocné individuality, je aspoň ještě zrcadlem zajímavých chyb ducha.
V životě není důležité, koho milujeme, ale skutečnost, že milujeme.
Nejsme nikdy tak nešťastni, jak si myslíme.
Žena, kterou milujeme, jen zřídka uspokojí naše potřeby, a proto ji podvádíme se ženou, kterou nemilujeme.
Skoro se zdá, že příroda sesílá na lidi jenom krátké nemoci, ale lékařství si osvojilo umění je prodlužovat.
Doktor, který neříká příliš mnoho hloupostí, je napolo vyléčený pacient, právě tak jako kriti] je básník, který přestal psát verše, a policajt je lupič, který pověsil řemeslo na hřebík.
Máme být vděčni těm, kdo nám darují štěstí. Jsou to obdivuhodní zahradníci, díky nimž naše duše vzkvétají.
Čekáme-li, trpíme nepřítomností toho, po němž toužíme tak velice, že nemůžeme snésti přítomnost někoho jiného.
Svět se nám jeví jako pravdivý a přitom je každého jiný.
Láska nám musí chutnat, nikoli jen dráždit.
Lhostejnost, byť jsme ji nazývali jakkoli jinak, je strašnou a trvalou formou krutosti.
Pokaždé, když si znovu uvědomíme své štěstí, zrodí se v nás nová touha žít.
Není chudý ten, kdo má málo, ale ten, kdo více žádá.
Člověk nezná své štěstí. Člověk nikdy není tak nešťastný, jak si myslí.
Není třeba, aby se nám do té doby líbila víc či aspoň tak jako jiné. Je však třeba, aby naše záliba v ní se stala exkluzivní.
Říše hvězd je našemu poznání méně přístupná než skutečné činy lidských bytostí.