Luc de Clapiers Vauvenargues (1715 – 1747)
Francouzský spisovatel a moralista.
Rozum nás klame častěji než příroda.
Společné pravidlo pro našeho ducha i tělo je: mohou prospívat, jen když jsou stále živeny.
Ozdobou hlubokých myšlenek je jasnost.
Velké myšlenky vycházejí ze srdce.
Ženy jsou většinou spíše ješitné než temperamentní a spíše temperamentní než ctnostné.
Veliké myšlenky vycházejí ze srdce.
Naděje dodává moudrému odvahu a dělá si blázny z opovážlivce a lenocha, kteří bezmyšlenkovitě spoléhají na její sliby.
Kdo potřebuje ke lži pohnutku, není rozený lhář.
Defekt svědomí zůstává nepovšimnut.
Dobrá tabule je prvním poutem dobré společnosti.
Lidé skrývají ze slabosti a ze strachu před pošklebky své nejmilejší, nejstálejší a mnohdy nejctnostnější náklonnosti.
Být duchaplný, to ještě nenahradí vědění.
Vliv na lidi je cennější než bohatství.
Pokud se v lásce zklame muž, zůstane starým mládencem, když se v lásce zklame žena, provdá se.
Nejasnost, toť říše omylu.
Neřest sice štve do války, ale bojuje statečnost. Kdyby nebylo statečnosti, měli bychom navždy mír.
Duchaplní lidé by byli často osamělí bez hlupáků, kteří jsou na ně pyšní.
Veselost je matkou šťastných nápadů.
Duchaplná žena, která je ošklivá, je často zlá z lítosti, že není krásná, zejména když vidí, že krása všechno vyváží.
Lenoši chtějí pořád něco vykonat.