Leo Buscaglia
Také známý jako "Doktor Láska", byl autor, motivační řečník a profesor.
Loajalita ve vztahu mezi dvěma lidmi se zakládá na důvěře a úctě. Lze ji pouze nabídnout, nikdy vymáhat. Jejím základem je dobrovolná, oddaná, nesobecká láska.
Žárlivost probouzí silné emoce, ale sama o sobě nepřivádí k pozitivní akci. Stává se záludným procesem, který nám brání vidět věci takové, jaké jsou.
Rodiče po celý život přehlížejí bezstarostnost svých dětí. Děti přehlížejí panovačnost svých rodičů. Milenci přivírají oči nad oboustrannými nedostatky a slabostmi. Činíme tak proto, že své protějšky milujeme a víme, že ani my nejsme dokonalí.
Žárlivost je normální pocit. Avšak chování, které často vyvolává, je často iracionální.
Sen je součástí našeho soukromí. Je cosi zvláštního v tom, sdílet své soukromí s lidmi, které milujeme. Je to pouze další způsob, jak se dát druhým poznat.
Sebeklamy, které nás mají uchránit bolesti, končí pravidelně tím, že s sebou přinášejí bolest ještě větší. Opevňujme své klamy, abychom je uchránili před přirozenou korekcí, kterou provádí každodenní život.
Sny nás pozvedají z pozemského každodenního života. Obohacují naši budoucnost o nové možnosti.
Odpouštění je volní akt. Je to volba, kterou provádí vůle. Buďto se rozhodneme, že odpustíme, nebo zvolíme opak. Musíme si však pamatovat, že odpouštět i přijímat odpuštění vyžaduje stejnou dynamiku. Jestli-že doufáme, že nám bude odpuštěno za to, co zlého jsme spáchali, pak jsme nuceni sami učinit totéž. Nedokážeme-li druhým odpouštět, pak nemůžeme očekávat, že oni odpustí nám.
Opravdové odpuštění je projevem nejvyššího stupně lidského počínání.
Člověk nemůže existovat nebo něčím se stát, aniž by měl k někomu nějaký vztah. Od samého počátku, jak rosteme, stále více pociťujeme potřebu a význam spřízněnosti.
Proces sebepoznání nesmí být nikdy ukončen.
Dobrý zdravotní stav se tvoří uvnitř těla, ale vřelá lidská účast mu k tomu velmi napomáhá.
Smích je nejjistější prostředek, jak se sblížit s ostatními lidmi.
Duševní bolest dokáže přinejmenším tak oslabit jako bolest fyzická. Málokomu z nás se v životě podaří této bolesti uniknout. Nelze se jí vyhnout. Dá se s ní jedině určitým způsobem zacházet. Odpuštění je často hlavním, ne-li jediným únikem z bolestné situace.
Chemické pochody v našem těle se mění, když jsme si s někým nablízku.
Odpouštět. Toto slovo je obklopeno nádhernou aureolou vřelosti a síly. Je to slovo, které vyjadřuje uvolnění a vysvobození a které znamená skutek, jenž dokáže léčit, ho-jit, sjednocovat a znovu tvořit.
Člověk se může rozhodnout, že bude klamat, ale měl by si uvědomit, že existují různé jiné alternativy, které si zaslouží jeho pozornost.
Žárlivost může být dobrá i zlá a záleží nikoliv na tom, co cítíme, ale co děláme, a jak se naše pocity projevují v našem chování.
Lidé jsou komická stvoření a život nám poskytuje mnoho příležitostí k smíchu. Takže to jediné, co musíme udělat, je naučit se znovu smát.
Štěstí je vždycky produkt nějakého citu nebo nějaké činnosti.