Konfucius (552 – 551)
Čínský filozof a státník, z jeho učení vychází konfucianismus.
Lepší je těžká práce než nečinnost. Pohyb je činnost.
Nevíš ještě, co je život; jak můžeš vědět, co je smrt? [Nevíme nic o životě, jak bychom mohli vědět něco o smrti?]
Nevíš ještě jak sloužit živým. Jak chceš umět sloužit duchům?
Šlechetný se nežene do řečí, ale pospíchá do práce.
Když uvidíš dobrého člověka, snaž se ho napodobit; když uvidíš špatného člověka, všímej si sám sebe.
Vědět, že víme, to co víme, a vědět, že nevíme to, co nevíme, je opravdové vědění.
Je lehké být bohatý a nebýt pyšný. Těžké je být chudý a nebýt bručoun.
Když jsi přišel na svět, plakal jsi a všichni se radovali. Žij tak, aby všichni plakali, až jej budeš opouštět.
Zbabělost je, když víme, co máme dělat, a neděláme to.
Cesta není od člověka daleko; jestli považujeme Cestu za něco nadlidského, nad člověkem, není to pravá Cesta.
Jen silný donutí osud. Slabého donutí osud sám.
Odpouštět a neživit v sobě zlobu jsou prostředky k nápravě ostatních.
Trojí cestou můžeme dojíti k moudrosti: za prvé cestou přemýšlení, cestou to nejušlechtilejší; za druhé cestou napodobování, cestou to nejlehčí, a za třetí cestou zkušenosti, cestou to nejtěžší.
Vědět je uznat, když něco víš, že to víš, a když něco nevíš, uznat, že to nevíš.
Ten, kdo krade naše sny, ten nás zabíjí.
Překonat špatné zvyky je možné jenom dnes, zítra už ne.
Je lepší rozsvítit, byť jen malou svíčku, než proklínat temnotu.
Šlechetný se nežene do řečí, ale do práce.
Pověz mi a zapomenu; ukaž mi a já si vzpomenu; ale nech mne se zúčastnit a já pochopím.
Když šíp mine cíle, střelec viní z toho sama sebe, a ne druhého. Tak jedná i člověk moudrý.