Karl Jaspers (1883 – 1969)
Německý psycholog a filosof.
Církve jsou pro všechny, filosofie pro jedince.
Když vidím, jak jiní trpí, je to, jako by trpěli za mě.
Jsme smrtelní tam, kde nemilujeme, nesmrtelní tam, kde milujeme.
Filosofie prohlubuje praktickou soudnost... Používejme filosofický způsob myšlení jako světlo, s jehož pomocí získáváme v konkrétních situacích lepší orientaci o podstatných věcech.
Otázka viny je spíše otázkou, kterou klademe sami sobě, než otázkou, kterou nám kladou druzí.
Věda, to je neustálá kritika všech výsledků, vlastních stejně jako cizích, zpochybnění pokroku; protivědecké je obávat se, že nás vlastní pochybnosti paralyzují.
Beznaděj je vlastně porážkou. Nesmíme se jí oddat, dokud jsme ještě schopni něco dělat.
Pád z výšky istôt, ktoré boli aj tak klamné, stáva sa schopnosťou vznášať sa - to, čo sa zdalo priepasťou, stáva sa priestorom slobody a zdanlivá ničota sa premieňa na to, z čoho sa nám prihovára autentické bytie.
Člověk dnes stojí před alternativami: zánik člověka, nebo jeho proměna.
Masová výchova vedla k zaslepenosti a bezmyšlenkovitosti, aby v opojené oddanosti byl člověk všeho schopen a nakonec přijal smrt a zabíjení, masové umírání v boji strojů za samozřejmé.
Proto je vše, co filosofie vyjadřuje, tak chudé a suché. Je totiž třeba k tomu doplnění vlastním bytím toho, kdo naslouchá.
Nie je zhoda v tom, čo je filozofia, ani v tom, na čo je dobrá.
Smrteľní sme tam, kde nemilujeme; nesmrteľní, kde milujeme.
Budúcnosť ako priestor pre možnosti je priestorom pre našu slobodu.
Človek je vždycky a principiálne oveľa viac, než o sebe dokáže vedieť.