Karel Schwarzenberg citáty

Domnívám se, že člověk se nemá za to, co je, ani stydět, ale ani se povznášet. Prostě si říct - Pán Bůh tě postavil sem a nalož s tím, jak můžeš nejlépe. (V rozhovoru pro knihu Renáty Holčákové Ztráty a nálezy v životě.)

T. G. Masaryk říkal "nebát se a nekrást". To jsme trošku zkrátili na "nebát se krást". Ostatně už za tatíčka Masaryka se zpívalo: "Nade hrade, pode hradem, kradu, kradeš, krade, kradem". Starý kočí v Chýňově říkával: "Pane doktore, rakouský vorel, ten zobal, ale náš lev, ten žere."

V Čechách se vždycky kradlo, což o to. Ale dřív se lidi alespoň styděli. (…) Amerika, která je nejúspěšnější kapitalistickou zemí, má ale také národ, který je nábožnější, než jsme my. Ne že by v tom nebyly mouchy. Ale celkově je americký systém založen na přísných, puritánských a často i pokryteckých duchovních základech. My jsme to budovali bez nich, což bohužel mělo a má své výsledky. Heslo TGM "Nebát se a nekrást" jsme si trochu zkrátili na "Nebát se krást". (V rozhovoru pro knihu Renáty Holčákové Ztráty a nálezy v životě.)

Karel je pro mně otcem české a doyenem evropské diplomacie. Díky němu nás mnozí brali vážněji, než jsem si sami kolikrát zasloužili, a přestože on sám sebe bere tak nevážně.

Podle mého názoru by to byl úspěšný pokus o sebevraždu této vlády. (Karel Schwarzenberg k novinářům o možném návratu Jiřího Čunka do vlády, prosinec 2007.)

U nás ve střední Evropě jsme úplně promíchaní, a to nejen s národy, které známe dnes, ale v nás koluje také keltská krev a kdo ví, co ještě předtím tady pobíhalo. K tomu je třeba počítat příležitostná znásilnění Tatary či Francouzi nebo Švédy.

Snad jen Čech je schopen ze sebe vypustit větu, kterou slýchával jak můj otec, tak i já při různých příležitostech a zněla: "Ale to je krásné, že se za nás nestydíte."

Odchodem Židů a Němců se náš pohled ohromně zúžil. Už se díváme jen na vlastní pupek. Ještě před pár lety jsme se mohli dívat až na Michalovce. Teď už se díváme jen do Břeclavi. A to je samozřejmě další omezení. A protože s nikým nekomunikujeme, tak podle toho to u nás vypadá.

Naši politici uznávají jen politické strany, parlament a vládu. Tento přístup k občanským strukturám nám tu zůstal z dob minulých, stejně jako to, že si to lidé nechávají líbit. Dříve jsme se učili, že máme stranu a vládu. My teď máme strany a vládu.

Statky přicházejí a odcházejí. V dějinách se tohle opakuje stále. Kdybych měl vypočítávat, kdy a kdo nám už zkonfiskoval majetek, byla by to dlouhá řada… V šestnáctém století po šmalkaldské protireformační válce to udělal habsburský panovník Karel V., potom švédský král, potom Napoleon, pak král bavorský, po první světové válce se z majetku něco ulouplo při pozemkové reformě, za druhé světové války nám majetek sebrali Němci a po ní komunisté. Nakonec zjistíte, že majetek postrádá stálost a podléhá času.

V Česku není možné strávit dvě hodiny v hospodě, ať už na vesnici nebo v Praze, aby se tam nepomlouvalo. Mně to jde poněkud na nervy a nezajímá mě to.

Nespokojenost se stavem české politiky je značná. Zaznamenávám při každé diskusi, že způsob, jak se u nás politika dělá, se většině lidí hnusí, nehledě na to, jestli ji dělá modrý pták, socan či černoprdelník.

Každý, kdo je nucen šetřit, to najednou umí.

Diváci politických pořadů mají jednu jistotu - pokud začne ministr zahraničí Karel Schwarzenberg (SZ) dřímat, mohou odejít, protože se nestane nic důležitého. (Simona Holecová v článku o volbě prezidenta na Aktuálně.cz 18. února 2008.)