Karel Poláček (1892 – 1945)
Český spisovatel, humorista, novinář a filmový scenárista. Dílo K. Poláčka představuje jednu z nejvýznamnějších hodnot české meziválečné prózy. Ve svých humoristických románech se zaměřil na zobrazení tragikomedie maloměstského života.
Kněží, profesoři a ženy si nelibují v humoru. Všechny tři stavy chtějí být ctěny.
Mnohý ti dá radu, jak přeplavat moře, ale málokterý tě vytáhne z louže.
Tanec je rytmické blbnutí.
Záliba ve frázích vzniká z neznalosti fakt, z nepřítomnosti myšlenky a nedostatku úsudku vlastního, čímž se frázista dopouští zločinu podvodu.
Školy nejsou místa, kde se nabývá vzdělání, ale kde se dostávají vysvědčení, která jsou nutná k tomu, aby žák dostal existenci.
To je mládež, naděje národa!
Hleď si udržet jasnou hlavu za všech okolností, když má člověk rozum, má si ho vážit a ne ho zahazovat pro pokleslost nervů.
Čím jsou naše fotografie starší, tím na nich vypadáme mlaději.
Žižkovský lid toleruje drobné podvody, zvláště kdy se podaří.
Chcete vypadat veliký? Obklopte se malými lidmi.
Po českém obědě jest seděti a tupě zírati.
Prodlužoval spánek, aby přes den neudělal příliš mnoho hloupostí.
S úspěchem nejdou dělat žádné štráchy. Svět úspěch žádá.
Politika je nekompromisní oportunismus.
Otcem humoru je sám pánbůh všemohoucí, jenž stvořil ďábla, který napodobuje dílo boží.
Když má muž vážné úmysly, to není nic zvláštního, ale muž, který má slušné příjmy, a přitom má vážné úmysly - to je za dnešního času zvláštnost!
Muži se dělí na dvě skupiny. Jsou zdvořilí a nezdvořilí. Nezdvořilý muž nenabídne dámě své místo. Zdvořilý muž, když postřehne vstupující dámu, zamhouří oči a dělá, jako když spí.