Karel Kryl (1944 – 1994)
Český písničkář a básník.
Ne, nejsme na kolenou, ryjeme držkou v zemi.
Přílišná oddanost ideálům končí tím, že v rámci boje proti alkoholismu zastřelíš dítě se sáčkem rumových pralinek.
Po dvacet let už píšu tyhle sračky a lid, ta chátra, žasnout nepřestal…
Láska je stav duše. Něco jiného je, když člověk vzplane poprvé, jinak ji vidí táta a máma s dětmi a jinak staří lidé v takzvaném prázdném bytě. Láska je slovo a slova jsou ošidná.
Děkuji za nezdar, ten naučí mne píli, bych mohl přinést dar, byť nezbývalo síly.Pro sladkost usnutí, děkuji za únavu, za ohně vzplanutí i za šumění splavu. Děkuji za žízeň, jež slabost probudila, děkuji za trýzeň, jež zdokonalí díla.
Nevěř ostnatému drátu, byť by se stokrát tvářil jako stonek růže.
Světe zboř se, pravil anarchista.
I z prázdné peněženky má zbýti na sněženky.
Naše zásady končívají tam, kde se kříží s našimi úmysly.
Setnuté hlavy v galerii obrazů...
O čem jsi snil, už zítra nastane...
Kto dobrom čelí násiliu, len zriedka vďačnosť splodí, veď na konopnú košeľu konope sa hodí, ak chceš ju plátať. [cz: Kdo dobrem čelí násilí, jen zřídka vděčnost zplodí, vždyť na konopnou košili zas konopí se hodí, chceš-li ji látat.]
Úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než stačila odvolat.
Z celé slavné přestavby zbyl nedostatek alkoholu. (Karel Kryl vzpomínajíc na socialismus - poč. 90. let 20.st.)
Nevěř ostnatému drátu, byť se stokrát tvářil jak stonek růže.
Holomku mizernej, senilní,
ty atrapo na ničemu.
Nekuř a nepij a nesmilni
a budeš zdráv! A k čemu??
Smažím si vejce na špeku ... a ač je očím do breku, ústa se smějí ...
Viděl jsem rybáře, nad člunem stál, za bouře na moři, kotva šla ke dnu,z řetízku zpod tváře kotvu jsem sňal, svět se snad nezboří, vždyť měl jen jednu.
Naše zásady sa končia tam, kde sa krížia s našimi úmyslami. [Karavana mraků, 1979, LP Šafrán 78 - Uppsala, Sweden]
Never ostnatému drôtu, aj ak by sa stokrát tváril ako stonka ruže. [Maškary, 1970, LP Caston - Munich, Germany]
Úloha osobnosti v dejinách pozostáva prakticky z ochoty dotyčnej osobnosti zomrieť alebo sa nechať zabiť skôr, ako stačila odvolať. [cz: Úloha osobnosti v dějinách sestává prakticky z ochoty dotyčné osobnosti zemřít nebo nechat se zabít dříve, než stačila odvolat.]