Karel Havlíček Borovský citáty

Tak to chodí na tom světě
každou chvíli jinák,
dneska ctí tě za svatého,
zítra budeš sviňák.

Nechoď, Vašku, s pány na led,
mnohý příklad známe,
že pán sklouzne
a sedlák si za něj nohy zláme.

Kdo si nechce hubu spálit, musí mlčet nebo chválit.

Na kříž reformátora, byla methoda stará, dnes však svět pověsí spíš na reformátora kříž.

V nouzi dá ti radu každý dobrý přítel, ale málokterý dá ti mouky pytel.

Odjakživa jsem byl nepřítelem marného naříkání a kvílení, přesvědčen jsa, že jenom pilná práce a snažení kupředu pomůže.

Nepišme pouze proto, aby nám příbývalo knih, hleďme každou knihou důkladně zakrýti nějakou mezeru v naší literatuře.

Kdo sám v sebe doufá, ten nejlepší podporu nalezl.

Prospěšná bývá rada jen v jednom případě. V jakém? Když jde Pokora k Moudrosti na radu.

Jsou kupříkladu vlády, které se proti rozličným svým provinciím zcela jinak chovají, a sice tím spravedlivěji a šetrněji, čím probuzenější je národ, čím důrazněji jeví touhu po svobodě. Čím více se národ podrobuje ve všem do libovůle vlády, tím nešetrněji se s ním nakládá.

Poctivému hrozí jenom hlad,zloději zas jenom šibenice. Český literát má trampot více, jemu hrozí hlad i šibenice.

Každého to mistra hněte, jiný-li se do řemesla plete.

Nečinně se chovat, je nazpět jít.

Když milovat, tak milovat celou duší, celým srdcem, jen nic polovičatého.

Kdo sám v sebe doufá, ten nejlepší podporu naleznul.

Česká hlava stěnu prorazí: to je moje naděje a víra.

Kdo v sebe doufá, ten našel nejlepší oporu.

Uznáváme jen dvojí náboženství, totiž to pravé a nepravé, pravdivé a falešné. Pravým náboženstvím jmenujeme to, které mu ten, kdo je veřejně před světem vzývá, také skutečně v srdci svém tajně věří; nepravé náboženství, čili falešné jest každé, které se jen před světem ukazuje, v srdci však nevěří… Jsouť v náboženství věci, které jsou předmětem jen vnitřního srdečného tušení člověka, jsouť zase jiné, které sahají hluboce do občanského veřejného života a mají veliký vliv na praktický život.

Chceš-li dodělat se vezdejšího chleba, bývej hloupým, kde je toho třeba.

Každý je demokrat, když jde o někoho vyššího, než on jest, a každý je aristokrat vedle nižšího. Ta pravá demokracie však neleží v tom, abychom se rovnali vyšším, což lehké jest, nýbrž abychom se nevypínali nad nižší, než jsme sami; každý musí začít s demokracií sám u sebe a pak to půjde.