Karel Čapek (1890 – 1938)
Český spisovatel, dramatik, novinář a překladatel, bratr spisovatele a výtvarníka Josefa Čapka.
Každý trpěný nebo zakrývaný zlořád je cosi jako kapitálek ukládaný ve prospěch příštích politických dobrodruhů a šarlatánů... "Politická nutnost" říká se věcem, které nejsou jaksi docela v pořádku, ale o kterých to nechceme říci.
Mladé dovede být každé tele, ale zestárnout, holenku, to je kumšt.
Příroda je stále nekonečně populárnější než dějiny.
Není horší propagandy než ta, která se vnucuje.
Papuče: Já nešťastná! Být pořád pohromadě s tou druhou, s tou rajdou, s tou hloupou bačkorou! Nebýt jí, mohla bych dostat do páru něco lepšího.
Kompromis neznamená učinit tolik, co mohu, nýbrž učinit co možná méně, než bych mohl. Kompromis znamená, že to mohlo dopadnout ještě všelijak jinak. Kompromis není přesná výslednice sil; kompromis není "zlatý střed", neboť pohybuje se v širokém poli možností.
Člověk, který se bojí být směšný, nemůže být nikdy až do poslední nitky veselý.
Čas je největší síla života.
Chléb je veskrze věc spravedlivá, máslo ne vždy, jedincův kořistnický blahobyt nikdy.
Jak člověk jednou začne, ... - totiž začít nemusí, ale dodělat musí!
Rozhodně je nutno trochu osvobodit ženu. Co s ní potom budeme dělat je ovšem jiná otázka.
Humor je solí země. Kdo je jím dobře prosolený, vydrží dlouho čerstvý.
Jediná dokonalost, které moderní civilizace dosahuje, je mechanická; stroje jsou nádherné a bezvadné, ale život, který jim slouží nebo je jimi obsluhován, není nádherný ani lesklý ani dokonalejší ani sličnější.
Umění pro politickou partaj není ještě umění pro lid.
Nemysli si pořád, že musíš všechno prožít, stačí jen pozorovat a to bez klidu nejde. Největší milostí pro nás, kteří to potřebujeme, je umění dívat se a vidět.
Člověk se rodí jen jednou, aby se pak ještě rodil zvolna, dobývaje sebe sama klikatě i v prudkých nárazech, pokud mu zbývají čerstvé a nenasycená smysly a duše potřebná k růstu.
Jistě, je třeba začít sebou samým - ale je také třeba u sebe neskončit.
Popisovat, to není nic, duch díla se musí vyhnout všem zbytečným slovům.
Devatenácté století vynalezlo něco nespoutanějšího než páru a elektřinu, totiž dějiny.
Anekdoty nemají autora, nýbrž vypravěče.