Karel Čapek (1890 – 1938)
Český spisovatel, dramatik, novinář a překladatel, bratr spisovatele a výtvarníka Josefa Čapka.
Na světě nejsou nejkrásnější věci, ale okamžiky.
Statečnost intelektu, to nejsou vážné názory, to je odvaha pořád myslet.
Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví.
Jedno z největších neštěstí civilizace: hlupák - vzdělanec.
Humor je sůl země a kdo je jím dobře prosolen, uchová se dlouho čerstvý.
Každé skutečné dobrodružství vzniká nárazem fantazie na skutečnost.
Nejjednodušší a nejtěžší je říkat čistou pravdu.
Hrst elementárních znalostí a rozumná životní etika, podávaná slovem i příkladem, to je vše, čeho lze žádat na škole; a přidá-li se k tomu ještě zdraví a radost, zaplať pán-bůh: je toho dost pro největší pýchu vychovatelů.
Mládí se obvykle rozhlíží jako nepřítel - z čeho pak by udělalo kůlničku na dříví.
Žijeme příliš v knihách, a ne dost v přírodě. Podobáme se pošetilci Pliniovi mladšímu, který studoval styl řeckého řečníka, zatímco venku pohřbíval Vesuv patero měst.
Zásady jsou sice krásná věc, ale musí se z nich slevit, aby se našel střed mezi různorodými zájmy.
Řeč je duše a vědomí národa.
Bída není instituce nebo třída, nýbrž neštěstí...
Každá dokonalá báseň je jedno velké vítězství, každá sladká sloka je celé království míru.
Radost květin za oknem... Není to jenom radost z té krásy a něžnosti, ale taky radost z úspěchu při pěstování.
Nebe nade mnou je bezhvězdné a nemá bohů. Jsem člověk a bojím se sebe a o sebe.
Republika, která dala hlasovací právo analfabetům a tetkám, si nemůže dovolit luxus "kulturního boje".
Řeč je sama duše a kultura národa. Zdokonaluje-li se národ, musí se zdokonalovat i jazyk; neboť je živý a vyvíjí se s námi všemi, stále nesen výškou duševního napětí národního.
Zrcadlo: "Člověk je jen má představa".
Zahrádka není nikdy hotová. V tom směru je zahrádka podobná lidskému světu a všemu lidskému podnikání.