Juvenalis
Rímsky básnik.
Je to bídná služba střežit veliké jmění.
Poutník, jenž prázdnou kapsu má, i lupiče vida si zpívá.
Je třeba znát svou míru a ve věcech velkých i malých a vždycky jí dbát.
Příroda cokoliv říká, je moudré.
Dobrá je vůně zisku, ať přichází odkudkoli.
Vzácná je svornost krásy a cudnosti.
Nikdy k nám nemluví jinak příroda a jinak moudrost.
Ctnost je chválena, ale mrzne.
Z čeho odvozujete privilegium a moc rodičů, když ačkoli jste starý člověk, děláte věci horší než vaše dítě?
Poctivost sklízí chválu, ale mrzne.
Za zločin jednomu kříž a druhému korunu skvostnou.
Hrabivost vzrůstá úměrně s růstem bohatství.
Každý bohatý palác je přeplněn zpupnými sluhy.
Za šťastné považujeme ty, kteří se učili ze životní zkušenosti snášet útrapy a nebýt jimi udolán.
Jazyk je nejhorší část špatného sluhy.
Když peněz pozbudeme, tekou nám skutečné, upřímné slzy.
Ten kdo zbohatnout touží, chce také zbohatnout rychle.
Nesnadno vyniknou lidé, když jejich přednostem brání chudoba v domě.
Kolik peněz kdo vlastní a ve své pokladně chová, tolik důvěry má.
Žádný zlý člověk není šťastný.