Joseph Addison (1672 – 1719)
Anglický esejista, básník a vydavatel časopisů.
Lidskost se jeví v tom, že těm, jež nemilujeme, alespoň přejeme štěstí.
Člověk který miluje, je ochoten tak dlouho ustupovat, až se octne na hranici zranitelnosti své hrdosti.
Čas je onen brus, který ty surové milostné záležitosti dvou lidí teprve vybrousí do náležité podoby, buď lásky nebo nenávisti.
Hříchy lásky jsou vždy tytéž, jenže u ženy mají jinou podobu a u muže také jinou.
Myslet lze jen rozumem, ale chápat jen srdcem.
Vědomí, že milujeme a jsme milováni, zmírňuje těžké chvíle loučení. Poslední sbohem dokonce ztrácí všechnu hořkost, když je v něm ještě slyšet ozvěnu lásky.
Nejlepší způsob lichocení je nechat druhého hovořit a být posluchačem.
Radost vstupuje do našeho života, když máme co dělat, co milovat a v co doufat.
Přátelství znásobuje štěstí a zeslabuje bolest, když se rozdělíme o jedno i druhé.
I velká láska je jen malou náhradou za první lásku.
Hněv je příkrm lásky. Patří k ní jako salát k rýži.
Obdiv je vášeň, která žije krátce. Okamžitě hyne, jakmile se důvěrně seznámíme s jeho předmětem.
Neexistuje nic skutečně cenného, čeho může být dosaženo bez práce a námahy.
Nic v přírodě není tak nestálé jako dámský účes.
Je směšné kritizovat dílo druhého, pokud sami nepodáváte dobré výkony.
Vše, co je v lásce bez obtíží, je její zkázou.
Zbabělec je člověk, který tváří v tvář nebezpečí myslí nohama.
Příroda občas zplodí hlupáka, ale floutek je vždycky dílem člověčím.
Vědění je vskutku to, co vedle ctnosti pozdvihuje jednoho člověka nad druhého.
Lze vystavit tezi, že má-li země přebytek lékařů, má to za následek úbytek obyvatelstva.