John Steinbeck (1902 – 1968)
Americký spisovatel, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1962.
Jeden z našich největších omylů je myslet si, že nám časem přibude něčeho jiného, než let a smutku.
Ze všech tvorů jen člověk pije, ač nemá žízeň, jí, ač je bez hladu, mluví, ač nemá co říci.
Nejvíc času promarníme tím, že usilujeme, jak získat čas.
Zo všetkých tvorov iba človek pije, hoci nemá smäd, je hoci nemá hlad, hovorí hoci nemá čo povedať.
Rozkoš je sériový výrobek, štěstí nikdy.
Zjistil jsem dlouhou zkušeností, že obdivuje všechny národy a nenávidím všechny vlády.
Ženská se dovede spíš změnit než mužskej… ženská má celej život ve svým náručí. Mužskej ho má v hlavě.
Nemám rád petržel, nerad ji vidím, nikdy si ji nekupuji, ani ji nejím. Ale nepomlouvám ji, nevymýšlím si na ni.
Spatřil jsem v psích očích prchavý výraz pobaveného pohrdání a jsem přesvědčen, že psi si v podstatě myslí, že lidé jsou blázni.
Odborníka pokaždé dopálí, když laika napadne něco, co by odborníka jaktěživ nenapadlo.
Kriminály by mohly báječně plnit své poslání, kdyby v nich seděli hodní lidé.
Člověk vždycky vidí jinak toho, koho miluje.
Lidi v člověku rádi něco vidí. Nejradši to, co jsou sami.
Ale pak není normální žádný umělec, neboť kdyby byl, nebyl by umělcem. Normální lidé netvoří umělecká díla. Jedí, spí, vykonávají rutinované práce a umírají.
Je to divná věc tohle naše poznání. Vlastně nic, než uvědomění si podrobností. Někdo je přitom tak dalekozraký, a jiný zase krátkozraký. Já jsem nikdy neviděl věci, které mám blízko sebe.
Umění odpočinku je součástí umění práce.
Když si člověk moc přeje, kouká z toho leda zasloužené zklamání.
Jsou případy, že si musí člověk ze zákona vybírat.
Pokiaľ ide o budúcnosť, je hádam najpozoruhodnejšia predstava, že našu dobu budú raz nazývať "staré dobré časy".
Člověk se nedívá na nic, než na sebe. A tím zůstává v začarovaným kruhu.