John Fitzgerald Kennedy (1917 – 1963)
35. prezident USA. Stal se obětí atentátu při své oficiální návštěvě v texaské metropoli Dallas.
Neptej se, co může udělat tvá zem pro tebe. Ptej se, co ty můžeš udělat pro svojí zem.
Společným úsilím naší planetu zachráníme nebo společným úsilím zahyneme v plamenech jejího ohně, ale zachránit jí můžeme a zachránit jí musíme. Tím si zasloužíme věčný dík lidstva a, jako nositelé pochodně míru, věčné požehnání Boha.
Převaha našeho politického systému - na rozdíl od dosavadních - je zřetelná, neboť vytváří více prostoru pro zásaditost, nápaditost, obětování se pro blaho celku a občanskou odvahu. To vše lze ovšem plně uskutečňovat až tehdy, když k tomu dá stát svojí zdravou, nápaditou a rozumnou politikou volný průchod.
Rozhodli jsme se letět na Měsíc… Chceme letět na Měsíc a dokázat ještě víc. Ne proto, že je to snadné, ale právě proto, že je to obtížné.
Náš národní charakter je rozhodujícím stimulem, zda-li budou naši vůdci odvážní nebo zbabělci, zda-li naše politika bude dobrá a nebo špatná.
Národ, který si již není vědom občanské odvahy svých předků, kteří se v minulosti osvědčili, nedisponuje žádným vlastním sebevědomím. Prostě zapomněl sám sebe.
Nerozum a demagogie jsou objekty, na které se člověk spolehnout nemůže. Mnozí vedoucí politikové jsou společensky bezvýznamní, charakterově podlí a pro svůj úřad naprosto nepřipravení. Někteří z nich jsou pouze levní demagogové, jiní zbohatlíci, kteří svůj politický mandát prostě koupili. Je dost i těch, kteří se řídí pouze nízkými stranicko-politickými předsudky a jinak nevědí zhola nic.
Když jsem poprvé vkročil na půdu kongresu, bylo mi řečeno: "The way to get along, is to go along" - Aby ses někam dostal, musíš umět spolupracovat s většinou. Tato spolupráce vyžaduje více než přátelství. Jde o schopnost uzavírat kompromisy a mít cit pro to, co je dosažitelné a co nikoli. Z tohoto důvodu varuji před tím, odsuzovat každý kompromis jako něco nemorálního.
Prohrané volby neznamenají pouze porážku kandidujícího senátora. Může to mít i nedozírné následky pro rodinu kandidáta, jejíž životní úroveň a jistota přímo závisí na jeho schopnostech umět vyhrávat.
Každá politická strana se nalézá ve vážném nebezpečí, když ve snaze udržet jednotu, pořádek a úspěch, pokaždé začne potlačovat nové myšlení, nezávislé chování a rebelující část členstva. Politická strana se udrží na špici pouze vnitřním růstem. Potlačování nových proudů uvnitř strany znamená úpadek a politickou sebevraždu.
Americký dvoupartajní systém se udržuje při životě nikoli ideologicko-stranickou strnulostí, nýbrž elasticitou obou politických stran, tak jako schopností pojmout do svých řad širokou základnu rozdílných názorů a stanovisek, které nalézají v tomto systému své uplatnění.
Mám vážné pochybnosti o tom, zdali to někomu v budoucnu zabrání vést útočnou válku, když se nyní rozhodneme oběsit vedoucí činitele německého národa, bez ohledu na to, jak zavrženíhodné byly zločiny, jichž se dopustili. Za celým tímto rozsudkem se skrývá duch pomsty a pomsta je zřídka právo. Ve věci práva jsme se podřídili ruskému pojetí rozhodování, že společenské procesy jsou uskutečňovány momentální politikou vlády, která je u moci, a nikoli anglosaským pojetím práva a morálky.
Organizace, která myslí pouze v dimenzích od jedněch voleb ke druhým a kde automaticky generace otců vystřídají synové, není žádnou politickou stranou, nýbrž čínským klanem. Není tělesem, které je vedeno myšlením a svědomím občanské kontinuity, nýbrž se jedná o indiánskou tlupu, spoutanou pokrevními svazky a vlastními předsudky.
Lidstvo musí skoncovat s válkami, nebo války skoncují s lidstvem.
Jedině pokud budeme mít nade vši pochybnost dostatek zbraní, budeme si moci být nade vši pochybnost jisti, že je nikdy nepoužijeme.
Loď státu je jedinou lodí, do níž teče z vrchu.
(Během volební kampaně bylo předhazováno Kennedymu, že je příliš mladý /43 let/ a na rozdíl od Nixona nemá tolik politických zkušeností. JFK na to reagoval v říjnu 1960 v Jacksonville, Florida, následovně):
Před dvěma tisíci let bylo největší chloubou prohlášení: "Civis Romanus sum." Dnes je ve svobodném světě největší chloubou prohlášení: "Ich bin ein Berliner."
Na světě je mnoho lidí, kteří nechápou, nebo tvrdí, že nechápou, v čem spočívá rozpor mezi svobodným světem a komunistickým světem. Ať přijdou do Berlína! Jsou lidé, kteří říkají, že komunismus je vlna budoucnosti. Ať přijdou do Berlína! A jsou lidé, kteří říkají, že v Evropě i jinde můžeme spolupracovat s komunisty. Ať přijdou do Berlína! A je několik lidí, kteří říkají, že komunismus je zlý systém, ale umožňuje nám hospodářský vzestup. Lass sie nach Berlin kommen - ať přijdou do Berlína!
Svoboda s sebou nese mnoho obtíží a demokracie není dokonalá. Ale nikdy jsme nemuseli postavit zeď, abychom udrželi lidi uvnitř - abychom jim zabránili odejít.