Jean Dutourd

Pomyšlení, že nejsme ničím člověku, jemuž jsme byli vším, je obzvláště bolestné. To už člověk netrpí pouhou žárlivostí, tady je zraňována sebeláska.

Ženy jsou prostě nepochopitelné.

Láska zaslepuje, ne vůči tomu, koho máme rádi, ale vůči sobě samému. Když se člověk zamiluje, přestane se vidět, ztratí o sobě pojem, zapomene se. Neví, je-li hezký nebo ošklivý, odporný nebo půvabný. Je pře-svědčen, že je tím nejhorším vyděděncem na celém světě. Nevěří, že má na cokoli právo; čeká jen na almužnu.

Mužům se musí nechat veškerá volnost, jakou potřebují. Ať už to má jakékoliv následky. Čím se cítí volnější, tím méně toho využívají.

Žena se vždycky ráda chlubí svým milencem, obzvlášť před přítelem, o kterém ví, že je do ní beznadějně zamilován.

Člověk rozprostře svou duši jako pěkný ubrus na jídelním stole, zbývá jen, aby osud začal tabuli plnit vínem a pokrmy. Člověk je připraven pochutnat si co nejlépe.

Ženy si strašně rády dělají plány, i když z nich třeba jakživo nic nevzejde.

Člověk, který klopí oči, není upřímný.

Nedostatek žárlivosti znamená spánek, ochablost, lhostejnost.

Chytrák, mazaný člověk, ten se šetří; ne-využívá všech svých sil, aby mohl otočit, popřít sám sebe. Upřímný člověk jde až k nejzazším mezím svých sil, a někdy i za ně, i s rizikem, že se dostane do nepříjemností nebo že se zesměšní; je to člověk, který se do hloubi angažuje v tom, co říká nebo dělá, a důvěřuje svému srdci natolik, že za sebou pálí mosty. Když se dostane k vytčenému cíli, je bez dechu jako maratónský válečník na konci svého běhu.

Ženy mají rády pohyb, i když činnost třeba k ničemu nevede. Samčí nehybnost je rozčiluje.

Láska není válka. V lásce může duše bez rizika následovat zmatek těla. Je to dočasné a bez následků. Odporovat strachu a odporovat milostnému vzrušení jsou dva analogické pochody, ale pokud jde o výsledek nesouměřitelné. Vojákovi, který podlehne strachu, hrozí zneuctění a někdy i smrt. Člověk, který se dá příjemně zmást bušením srdce, neriskuje nic.

Plačtivá žena je něco zoufalého.

Muži se děsí malérů. Dopustili by se nevím čeho, nevím jaké posedlosti, nevím jaké lži, jen aby se vyhnuli scéně.

Ženy si vybírají a muži podléhají.

Ženy čas od času potřebují nějaké to drama a trošku přehánění.

Muž považuje poslední lásku jenom za jedno z hezkých dobrodružství. Nepozoruje nic; nepřikládá žádný význam tomu posled-nímu výbuchu něhy a mládí, a když je všechno pryč, stojí tu bezbranný, zničený jako starý pouliční zpěvák, zbývá jen zoufalství.

Když dokonale poznám jednu ženu a poskytnu jí všechnu rozkoš, jakou jen je schopna vsát, poznám skrze ni všechny ženy a celou lásku.

Žádný surovec není tak hrubý, žádný cynik tak neochvějný, aby se ho příjemně nedotklo, když má nějaká žena dobré mínění o jeho milostných schopnostech.