Jean Dutourd

Člověk musí být ve střehu, vědět, že nemá nic jisté, bezustání se chvět. Svět je nesmírně těžký. Je to jeho vlastnost. Jakmile se nadlehčí, lidé se nadechnou a už jásají. Jsou opojeni prostorem a modrem jako papíroví draci vypuštění k nebi. Myslí si, že se šňůra přetrhla, že budou donekonečna stoupat. Chudáci! Právě v tu chvíli by si měli dávat největší pozor. Šňůra se nepřetrhla. Napne se naráz, když to nejmíň čekáme. A v minutě je všechno na zemi.

Člověk není nikdy hloupý, když podlehne lásce. Hloupé, neodpustitelné je bránit se jí.

Bůh dovede žertovat a mást. To ďábel je slavnostně vážný, ďábel je logický. Uspává naší důvěru všemi kličkami rozumu.

Inteligentní lidé jsou všeobecně dost rádi podezíraví. Říkají si, že jejich duševní mohutnost je chrání před slepotou; že i když se vznášejí v nadoblačných výšinách, neztrácejí přitom ze zřetele malé temné body života.

Myšlenka a čin jsou dva prostředky, kterými člověk poznává sám sebe.

Zklamání je nejpůsobivější prostředek, jak přivést lidi na správnou cestu.

Láska, má-li vydržet, potřebuje překážky, odpor, dráždidlo, čekání, skrývačky.

Krása je často na překážku lásce. Předem bere odvahu.

Rodinné patriotství, jako každé jiné, dělá z člověka nelítostného a zaslepeného tvora.

Lidé se mnohem více odhalí v dopise než v pohybu či v řeči.

Lidé si libovolně vytvářejí obraz svých příbuzných nebo přátel. A když se potom ta jistá osoba nechová shodně s jejich představou, křičí: "Ty jsi se změnil, já tě nepoznávám!"

Člověk si opravdu uvědomí marnost a nicotnost věcí, až když je má.

Nepatrné cestičky vedou na veliké paseky.

Počínající láska je tak hezká, dojemná, i když je nízká. V počáteční, v každé, je vznešená záře. Je to pokaždé stejný zázrak jako stvoření světa.

Člověk nikdy nedostane to, po čem touží, ve chvíli, kdy po tom touží.

Zlo je svým projevem fascinující, nikdo jeho kouzlu neunikne.

Paměť zamilovaného člověka je schopna podivných přemetů.

Ženy rády objímají svého včerejšího milence před očima milence zítřejšího.

Umění není demokratické. V umění nemusí vždycky nutně vyhrát dobrý žák. Vyhraje vyvolený, ten, který se rodí s malou hudbou v sobě a umí vidět pravdu světa.

Velcí duchové nejsou zábavní.