Jean de La Bruyere (1645 – 1696)
Francouzský spisovatel a moralista.
Lidé litují, jak špatně využili času, který je už za nimi, ale to je nepřivede k tomu, aby lépe využily času, který jim k životu zbývá.
Na koho chcete zapomenout, na toho stále myslíme.
Na světě jsou dva prostředky jak se povznést: buď vlastními schopnostmi, nebo hloupostí jiných.
Bojíme se stáří a přitom si nejsme jisti, zda se ho dožijeme.
Na koho chceme zapomenout, na toho stále myslíme.
Málokdo lituje, že řekl málo, ale často lituje, že řekl mnoho.
Jsou lidé, kteří špatně bydlí, špatně se šatí a špatně se živí, kteří na svém těle zkoušejí drsnot počasí, kteří se odříkají společnosti a tráví svůj život v samotě, kteří trpí minulostí, přítomností i budoucností, lidé, jejichž život je trvalým odříkáním a kteří přišli na kloub tajemství, jak dojít zkázy tou nejtrapnější cestou: jsou to lakomci.
Je to bída, nemá-li člověk dost ducha, aby dobře mluvil, ani dost soudnosti, aby mlčel.
Hledáme své štěstí mimo sebe, a to v mínění lidí, o nichž víme, že to jsou pochlebníci, že jsou málo upřímní, nespravedliví, závistiví a plní rozmarů a předsudků. Jaká podivnost!
Ženy se nenávidí mezi sebou pro ty přednosti, pro které se líbí mužům.
Jakkoli je člověk v lásce citlivý, odpouští v ní více poklesů než v přátelství.
Kariéru je možno udělat buď vlastními schopnostmi anebo hloupostí jiných.
Láska a přátelství se vylučují.
Život je sen. Starci jsou lidé, jejichž sen byl delší. Počínají se probouzet, až když je nutno zemřít.
Připustím-li, že při prudkosti velké vášně je možné milovat někoho víc než sebe sama, komu tím způsobím větší potěšení - těm kteří milují, nebo těm, kteří jsou milováni?
Dogmatický tón je inspirován hlubokou nevědomostí. Kdo nic neví, chce naučit druhé tomu, čemu se právě naučil sám. Kdo mnoho ví, sotva přijde na to, že to, co ví, může být někomu neznámé a mluví proto daleko lhostejněji.
V životě jsou okolnosti, kdy pravda a prostota jsou nejlepší taktikou.
Odmítat nasupeně jakoukoli chválu je hrubost, vnímejme citlivě, jestliže dobří lidé upřímně chválí, co je chvály hodno.
Neřesti vznikají ze zkaženosti srdce, poklesky z temperamentu, směšnosti a duševní vady.
Je příjemné pěstovat přátelství ze záliby a z úcty; trapné je pěstovat je pro zisk: to vlastně znamená doprošovat se.