Jean de La Bruyere (1645 – 1696)
Francouzský spisovatel a moralista.
Mluvit a urážet je pro jisté lidi totéž. Jsou kousaví a trpící; jejich styl je směsicí absintu a žluči; výsměch, spílání, útoky jim tekou jako sliny. Bylo by pro ně užitečnější, kdyby se narodili němí nebo jako blbci; jejich díl života a ducha jim škodí více, než by jim škodila hloupost.
Svět je plný lidí, kteří mají ve zvyku srovnávat se v duchu s jinými. Rozhodnou ovšem vždy ve svůj prospěch a podle toho také jednají.
Lidé začínají láskou, končí u ctižádosti a nedají si pokoj, dokud neumřou.
Začátek i konec lásky se vyznačuje rostoucí rozpačitostí, kterou cítíme, když jsme spolu sami.
Leckterá žena má raději peníze než přátele a ještě raději milence než peníze.
Hodiny štěstí počítáme jen na minuty.
Jestliže je pravda, že chudoba člověka se měří jeho potřebami, pak ctižádostivec a lakomec hynou v nejhorší chudobě.
Není člověka tak dokonalého a tak nezbytného svým přátelům, aby neměl vlastnosti, pro nějž by jej rádi oželeli.
Vzdělaná žena je jako vzácná zbraň, která je sice umělecky cizelována a obdivuhodně vybroušena, ale ve válce a za lovu není k ničemu.
Být na obtíž je úlohou hlupáka. Jemný člověk vycítí, zda je vhod či ne a umí zmizet v okamžiku, který ještě předchází onomu, kdy se stane zbytečným.
Často je pravdou presný opak toho, čo sa za pravdu všeobecne považuje.
Bojíme se stáří, a nemáme jistotu, že se ho dožijeme.
Jestliže je pravda, že chudoba člověka se měří jeho potřebami, pak ctižádostivec a lakomec hynou v nejhorší bídě.
Musíme se smát dříve, než se staneme šťastnými, neboť bychom mohli umřít, aniž bychom se zasmáli.
Obchodník vystavuje dobré zboží, aby prodal, co má nejhoršího.
Počátek a konec lásky vyznačují se stejnou rozpačitostí, kterou pociťujeme, jsme-li spolu sami.
Žít s nepřáteli tak, jako kdyby se jednoho dne mohli stát našimi přáteli, a s přáteli, jako by se mohli stát našimi nepřáteli, to není ani v povaze nenávisti, ani v pravidlech přátelství. Není to zásada morální, ale politická. Podobné: [Nedělejme si nepřátele z těch, kteří, kdybychom je lépe znali, by mohli být mezi našimi přáteli.]
Volme si přátele tak spolehlivé, vynikající tak vybranou poctivostí, aby, až přestanou být našimi přáteli, nezneužili naší důvěry a nemuseli jsme se jich bát jako nepřátel.
Muži jsou příčinou, proč se ženy nemají rády.
Přátelství se může udržovat i mezi lidmi různého pohlaví, a to vší hrubosti prosté. Nicméně žena v muži vidí vždy muže a naopak, muž v ženě ženu. Tento poměr není ani láskou, ani čistým přátelstvím. Tvoří jistý druh vztahu sám pro sebe.