Jean de La Bruyere (1645 – 1696)
Francouzský spisovatel a moralista.
Ženy jdou v lásce dále než většina mužů. Ale muži nad ně vynikají v přátelství.
Velký člověk je povznesen nad urážku, nespravedlnost, bolest i posměch, a byl by vlastně nezranitelný, kdyby netrpěl soucitem.
Truchlit pro ztrátu někoho, koho milujeme, je přímo štěstí v porovnání s nutností žít s někým, koho nenávidíme.
Každé tajemství se prozradí vinou toho, kdo je svěřil.
Lidé litují, jak špatně využili času, který je už za nimi, ale to je nepřivede vždy k tomu, aby lépe využili času, který jim k životu zbývá.
Neexistují ošklivé ženy, jsou jen ženy, které neví, jak se udělat hezkými.
Od přítele může přijmout dar jen ten, komu přijetí působí stejnou radost jako darování.
Muž věrněji chová cizí tajemství než své vlastní. Žena naopak - prozrazuje lehčeji cizí než své.
Jakkoli je člověk v lásce citlivý, odpouští v ní více poklesků než v přátelství.
Na světě jsou jen dva způsoby, jak se dostat nahoru: vlastní chytrostí nebo hloupostí druhých.
Člověk má zpravidla co do činění jen se třemi událostmi: rodí se, žije a umírá. Necítí, že se rodí, trpí, když umírá, a mezi tím zapomíná žít.
Člověk se musí smát dřív, než je šťastný, poněvadž jinak by mohl zemřít, aniž by se zasmál.
Nudu přivedla na svět hloupost. Kdo má rád práci, je z obliga.
Smrt přichází jen jednou a dává se pociťovat v každou chvíli života: je horší ji tušit než ji vytrpět.
Leckdo neposlouchá ani rozumu, ani dobrých rad a chybuje vědomě jenom ze strachu, aby nebyl nikým ovládán.
Na obtíž dovede být jen hlupák; chytrý člověk umí zmizet chvilku předtím, než by byl někomu přebytečný.
V přátelství daleko nedospějete, nejste li s to odpouštět si navzájem malé nedostatky.
Když stárneme, seznáváme, že pomsta je nejjistější formou spravedlnosti.
Děti neznají ani minulost, ani budoucnost a - co nám dospělým se stává zřídka - užívají přítomnost.
Láska je někdy jen slabostí, vyhojit se z lásky bývá další slabostí.