Jean Cocteau (1889 – 1963)
Francouzský básník, grafik, divadelník a filmař.
Takt spočívá v tom, že víme, jak daleko smíme zajít, aniž bychom zašli příliš daleko.
Člověk je soudce nebo obžalovaný. Soudce sedí. Obžalovaný stojí. Žít vestoje...!
Naštěstí nevypadají všechny ženy zblízka tak krásné, jak se zdají zdálky.
Mám rád kočky, protože mám rád svůj domov a ony se krok za krokem stávají jeho duší.
Poezii se člověk neoddává, on se jí obětuje.
Rozdíl mezi velkým a malým městem tkví v tom, že ve velkém městě je možné víc vidět a v malém víc slyšet.
Poezie je bezpodmínečně nutná - jen kdybych věděl k čemu.
Svědomí nás neodvrací od hříchu, jen nám brání se z něho těšit.
Když máš nějaký originální nápad, používej ho opatrně, aby nevypadal jako příliš nové šaty.
Smích je esperanto. Nepochybuji, že s jeho pomocí by byla babylonská věž dostavěna.
Dobrá a krásná kniha je ta, která plnými hrstmi rozsévá otazníky.
Krása vypadá jako snadná věc, proto jí obecenstvo opovrhuje.
Dobré vychování spočívá v tom, že skrýváme, jak mnoho si myslíme o sobě a jak málo o druhých.
Chceme-li žít zde na zemi, musíme žít podle módy - a srdce už se nenosí.
Skutečného mládí dosahujeme ve zralých letech.
Mnoho lidí žije v troskách svých zvyklostí.
Oči mrtvých zatlačujeme jemně; jemně je také nutno otevírat oči živých.
Opravdový básník se málo stará o poezii. Stejně tak zahradník neparfémuje své růže. Podrobí je určitému řádu, který dá jejich vzhledu a jejich dechu maximum barvy a vůně.
Mrtvým zatlačujeme oči zlehka, stejně jemně otvíráme oči živým.
Styl nemůže být východiskem. Je výsledkem.