Jaroslav Vrchlický (1853 – 1912)
Český spisovateľ, básnik, dramatik.
Člověk musí mít něco, co by mohl zbožňovat, jinak je jeho život prázdný.
Rozloučení těžké jest, však v něm je život!
Mnoho zmůže síla duše, mnoho víra, mnoho naděje, ale všechno zmůže jedině láska.
Láska je prales, do kterého když někdo jednou vstoupí, je okouzlen a nenajde cestu zpět.
Láska je pramen, který překážkami vyrůstá.
O cenu tvoji může býti hádka však o výsledku zprávu dá jen žeň.
Lidstvo se hledá. Kope v pyramidách a otvírá hroby. Poznává, že nejdříve bozi byli nepřáteli jeho a pak, když měli jednoho Boha, že to byli králové, kteří nahrazovali bohy ostatní.
Ten nikdy mnoho nevykoná, kdo jen své slzy počítá.
Člověk - síla zušlechtěná jiskrou ducha myslícího, posvěceného utrpením, zmohutnělá sny a prací.
Dokud žijeme, učíme se žít.
Závist a pýcha jsou mramoroví lvi.
Po něčem toužit jest již důvod k žití.
Člověk slevuje ustavičně, a v tom je vlastně celá životní filozofie: slevovati z ideálů svých a mladistvého poblouznění.
Proti skvělým vlastnostem druhého není jiné obrany než láska.
Po niečom túžiť je už dôvod k žitiu.
Srdce ženy nemůže být bez lásky.
Člověk jest nevinen v bolesti své. On neřekl otci: Zplodiž mně, a matce své: podej mi prs života svého. On plakal, když se narodil, ale rodiče jeho smáli se při zplození jeho. Jaká ironie!
Zrada jest hydra, která sama sebe stráví.