Jaroslav Achab Haidler
Český herec, překladatel, hebraista a ředitel Činoherního studia v Ústí nad Labem.
Judaismus je humánní. Je to jako model tibetské vesnice, kdy komunita nesla odpovědnost za všechno. Když se sešlo deset židáčků v jedné vesnici a směli zřídit obec, první, co udělali, byla sbírka, aby koupili kousek půdy. Aby bylo kam odkládat mrtvé, protože věděli, že lidská bytost vyžaduje úctu i po smrti.
Jednou jsem jel plnit dost svatou povinnost - pomáhat nebožtíkům. Bylo to o šábesu, cestoval jsem vlakem a třídil si věci. Psal jsem si poznámky, stříhal texty k fotkám. Najednou přišel Američan - žid, šábesdekl na hlavě - a začal mě peskovat, že hřeším: cestuju, píšu, stříhám - samé zapovězené věci. Pak zmírnil a jako že mi poradí: víš, jak to děláme my, když si o šábesu třeba potřebujeme zapálit nebo dát panáka a nechceme přitom ortodoxní židy dráždit? Vezmeme si baseballovou čepičku a je to! To mě vytočilo, posadil jsem si ho k sobě a pustil se do něho - šábesdekl je od toho, že máme na sobě dlaň boží, tak nevím, nač bych si dával baseballovou čepičku! Když hřeším, tak hřeším s plným vědomím, že to třeba není až takový hřích ... A bylo.
To, co jíme nekošer, ujídáme psům, kteří hlídají před branami ráje. Ti pak řeknou: to, cos nám na světě sežral, teď musíš odpracovat. Nekošer jídlo podle judaismu ubližuje víc duši než tělu.