Jan Werich (1905 – 1980)
Český divadelní a filmový herec, scénárista a dramatik, představitel meziválečné avantgardy.
Malí sa vždy boja veľkých, ale stojí za povšimnutie, že veľmi veľkí sa skoro vždy boja nepatrných. [Malí se vždycky bojí velkých, ale stojí za úvahu, že velice velcí se skoro vždycky bojí nepatrných. (čes.)]
Nadbytok neznamená bohatstvo. [Nadbytek neznamená bohatství. (čes.)]
Prirodzenosťou človeka je hľadať radosť. [Přirozeností člověka je hledání radosti. (čes.)]
Smiech a plač sú najcennejší majetok živého človeka.
Smiech iba blbcov uráža, ale múdrych lieči. [Smích chytré lidi léčí a jen blbce uráží. (čes.)]
Smiech je sviatkom tváre.
Smiech nikdy nie je pre nič za nič, možno iba u šialených ľudí. [Smích nikdy není pronic a zanic, snad jen u šílených lidí. (čes.)]
Televízor nie je nepriateľ, televízor sa dá vypnúť. [Televize není nepřítel, televize se dá vypnout. (čes.)]
Umenie je komunikácia. [Umění je komunikace. (čes.)]
Vydarené manželstvo je div sveta. [Vydařené manželství je div světa. (čes.)]
Zlí herci vždy ohovárajú dobrých hercov. Nikdy sa neohovárajú dobrí medzi sebou.
Ženy nemajú zmysel pre nezmysel. [Ženské nemají smysl pro nesmysl. (čes.)]
Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.
Překonávat vědomě své sklony k blbnutí a blbostem je nejvlastnějším projevem lidskosti.
Zbabělci jsou nepochybně nebezpečný živel, ale co teprve odvážní blbci?
Čím víc člověk znamená, tím méně smí kiksnout.
Smích - tu ozvěnu našeho pláče - to křídlo úsměvu, co tluče za oknem nočního strachu, nikdy mít v hrsti nebudem. Kdybychom - nedejte bohové - tu sladkou můru polapili, bylo by na světě po srandě.
Nie sú sivé dni. To sú len unavené oči, ktoré nechcú vidieť ich sviatočnosť. [Není šedivých dnů. To jsou jen unavené oči, které nechtějí vidět jejich svátečnost. (čes.)]
Priateľstvo je súčasť ľudského šťastia. [Přátelství je součást lidského štěstí. (čes.)]